E.T. volá domů!

1. část

Film E.T. mimozemšťan má sice už nějaký ten rok po premiéře (asi pětadvacet, jak si tak matně vybavuji), ale výše citované zvolání nešťastného mimozemšťana, zapomenutého u nás na Zemi, je myslím notoricky známé kdekomu, ať už film viděl či ne. I já jsem kdysi v přítmí kina slzela nad umírajícím stvořením, nenáviděla bezpáteřní, cynické vědce a radovala se z jeho úniku a šťastného návratu.. kam vlastně? Někam tam nahoru, mezi hvězdy, jinam. Film mě tenkrát okouzlil a dojal, muselo ale uběhnout mnoho let, abych dokázala naplno procítit mimozemšťanovu touhu po domově. V uplynulém měsíci se mi tato věta vynořila v hlavě několikrát. Ne snad že bych náhle odhalila svůj mimozemský původ, i když, pravda, našli by se tací, kteří by se hádali. Nejsem ani natolik zajímavá natož roztomilá a v košíčku na kole by mě stěží uvezl zdatný kulturista. Dokonce nedokážu ani okouzlujícně a jímavě vyvalovat kukadla. Při nácviku před zrcadlem jsem usoudila, že vypadám, jako bych měla vážné zažívací potíže, nebo byla po úrazu hlavy a od dojímání zrakem jsem upustila. Jedno však máme přece společné. Velmi intenzivní pocit, že jsme se dostali někam, kde strašně nechceme být.

15. dubna 2013 jsem nastoupila do nemocnice na operaci (výměna kyčelního kloubu - pro neobeznámené). Den nato proběhla operace. Plánovaná byla na půl desátou, ale člověk míní a ortoped mění. Operace předcházející té mé se o třičtvrtě hodiny protáhla. Předoperačně zklidněná oblbovákem (myslím premedikaci, ne Snídani s Novou, která zrovna běžela v televizi) jsem se příjemně prospala ještě na pokoji a na sál odjela čilá jako rybička. Nijak mi to nevadilo, těšila mě vidina, že se má anabáze blíží do finále. V obavě abych po narkóze nezvracela, kterážto představa je mi krajně odporná, zvolila jsem částečné umrtvení, tedy od pasu dolů. Ostatně stejně jako kdysi při luxaci kolene. Tenkrát jsem vzbudila velké podivení u své rodiny a když jsem vysvětlila důvod své volby, švagr to vcelku výstižně a věcně shrnul slovy: " Jistě, vždycky je lepší důstojně ochrnout, než potupně zvracet." Díky lokální anestezi jsem si mohla vychutnat operaci se vším všudy, včetně zvukové kulisy, znějící jako práce na stavbě. Převažovala sbíječka, kladivo a pila občas doplněné hlasy radících se operatérů. Chvilku jsme také pohovořili s anesteziologem o našem společném známém, který kdysi pracoval v nemocnici. Vcelku pěkně nám to uteklo, mě tedy rozhodně. Další den jsem proklimbala na JIP a hurá rozcvičovat.

Před samotnou operací jsem byla obeznámena s výkonem, riziky a obdržela od fyzioterapeuta brožuru obsahující poutavý a barvitý popis života s umělým kloubem a možných komplikací, jakož i výzvu dát si své věci do pořádku, zajít k notáři, do banky a na další úřady. Ve výčtu chybělo už jen doporučení objednat si pomník a domluvit se zavčas s kameníkem na nějakém pěkném motivu, kterým ho ozvláštní. Troufnu si říct, že v mém případě byla chyba dát mi něco takového do ruky. Kam se hrabe King! S mrazením v zátylku jsem si pojednání pozorně pročetla a získala dojem, že opětné vykloubení je nejen možné, ale vysoce pravděpodobné, že je to vlastně zcela běžné. Lidově řečeno, že je to dřív, jak na nové kalhoty. Zahlcení informacemi se projevilo, když jsem se měla poprvé posadit. Dvě sestry mě tahaly jako řepu a já byla v takové panice a křeči, že se mnou nemohly pohnout. Fyzioterapeut udivený jednak tím, jak na mne psané slovo zapůsobilo a hlavně tím, že jsem brožuru vůbec pročetla - což asi není běžné, jak jsem vyrozuměla - uvedl (pobaveně) informace na správnou míru slovy: "Nesmíte to brát tak vážně." A jako bonus mi předvedl několik krkolomných pozic nohou, při kterých vykloubení skutečně hrozí. To mě uklidnilo, podobné prostocviky jsem byla schopná předvést naposledy ve třetí třídě a tudíž nehrozí, že bych si tak bezděčně, z dlouhé chvíle, vykroutila nohy dnes.

Inu, moje chyba. Jelikož mi nohu zdobila dvaceticentimetrová jizva, stažená hrubým stehem, brala jsem to opravdu poněkud vážněji.

A jakmile jsem byla schopná zdolávat schody, odcestovala jsem do Košumberku.

Ale o tom zas příště. 

pokračování ZDE