Fakta a otázky

Součástí otázek od Teedy, na které jsem odpovídala v minulém článku, byla výzva uvést deset faktů o sobě. Zde jsou.

Fakta o mně:

1) V posledních dvou letech se u mne rozvinul nebezpečný syndrom ChFVP.

( ChFVP = Chorobná fascinace vlastním psem )

Poté, co dcery odrostly a netřeba se až tolik zabývat každým jejich jednotlivým pohybem a projevem, se mi stal obtížným hovor s rodiči malých dětí, kteří fascinovaní svými potomky, nedokážou soustředit pozornost na nic jiného a tak každou větu začínám třikrát čtyřikrát pravidelně vytrhovaná z rytmu a soustředění pokyny : Tam nelez! To není na papání! Neber to do ručičky! a celou řadou dalších důmyslných doporučení a příkazů chránících bezpečí a blaho dítka.

Před čtrnácti dny jsme seděli manžel, já, naše holky a pes a naši přátelé, kteří jsou současně rodinou, v zahrádce u piva. Charlie, projevující se vyloženě jako "jerevan" nám střídavě skákal po klíně, lezl na hlavu, nebo se krčil u země a zabíral nohama jako písty, napínaje vodítko silou až neúměrnou svému vzrůstu, ve snaze sežrat, či být sežrán procházejícími bernardýny a vlkodavy, kteří o něj ani okem nezavadili. To vše neustále sledováno mým bdělým okem a podbarveno výkřiky: ,,To nesmíš, Charlie! Ty ses chtěl pochovat, chlapečku? Neškrábej mě, ty sviňáku! Nehlaďte ho, lítaj z něj chlupy! Nemáš žížinku? Sedni! Lehni! Nekvič!" A v šikmo dopadajících slunečních paprscích kolem nás vířily tisíce zlatavých psích chloupků a usedaly nám do sklenic. Po půl hodině se švagrová neudržela a neskrývaně zhnuseným tónem pravila: ,,Čím víc si ho všímáte, tím je to horší."

Tehdy jsem u sebe rozpoznala výše zmiňovanou chorobu a uvědomila si, že i někteří pejskaři dokážou být vysoce otravní.

2) Poměrně málo si věřím. Možná ze strachu, abych si nefandila přespříliš. Nabubřelost se mi zdá daleko odpudivější než mírná nejistota a průměrné sebevědomí.

3) Nepokládám dřevo za materiál materiálů. I když voní. Líbí se mi a respektuji každého, kdo ho obdivuje a vyznává. Ale osobně netoužím po dřevěné podlaze, obložení, nábytku ani noze. Dávám přednost kovu, sklu, dlažbě. Nevadí mi dokonce ani plast, pokud je dobře zpracovaný. Miluju barvy, laky, tapety, vzory. V mojí i manželově dřevomilovné rodině, kde Selská jizba a plovoucí podlaha jsou ideálem i měřítkem krásy, je to názor doslova kacířský.

Svůj neobdivný postoj si vysvětluji neustálým kontaktem se dřevem, neboť topíme v kamnech i kotli právě tímto matriálem. Manžel vyvinul poměrně časově náročnou metodu zpracování dřeva, kdy se jeden rok rovná do rázků kolem domu, aby vyschlo a teprve další rok se převáží do dvora, kde se zase rovná, nebo se naváží do sklepa. Ne však vždy. Existují i výjimky a někdy jde dřevo rovnou do kamen, zatímco jiné leží vyrovnané kolik let. Zkrátka zmatek složitý proces. O každém spáleném koši dřeva hovoří manžel se silným citovým pohnutím a každé poleno je na cestě do kamen tolikrát vzato do rukou, že přemýšlím, jestli by nebylo vhodné dávat jim jména a nechat je pokřtít.

4) Stejně jako nedokážu proniknout do tajů politiky, schází mi v hlavě nějaké obvody nutné pro pochopení principu karetních her.

Kdysi dávno se mě pokusila kamarádka naučit nějakou karetní hru, mám pocit, že to mohla být postupka. Zdálo se mi všechno jasné a průhledné a to přesně do momentu, kdy jsem ze svého vějíře karet vyhodila žolíka. Zlatka se zhrozila a vyčítavě se ptala:

,,Proč si to udělala?"

Rozpálila jsem ji do běla, když jsem bezelstně a podle svého soudu logicky odpověděla:

,,Přišlo mně, že jich mám moc."

Zasvěcení budou patrně chápat, jakého prohřešku jsem se dopustila. Mně to až tak jasné není. Matně si vybavuji, že žolík je v této verzi hry velice ceněná karta, kterou je možné nahradit jakoukoli jinou kartu, ale možná je to taky úplně jinak. Zlatka, zhrzená coby učitel a uražená ve své stavovské cti hráče, se mnou několik dnů nemluvila a už nikdy, ani sliby nejvyššího a naprostého soustředění, jsem ji nepřiměla, aby se mnou ztrácela čas. Jak se nekompromisně vyjádřila.

Ale podstatu Pexesa chápu.

5) Mám mnoho zájmů a nedostatek času. Zřejmě proto, když už by nějaký ten čas byl, místo abych se věnovala něčemu užitečnému, třeba studiu jazyka, nebo sociologie, nebo historie, zašiju se s knížkou do ložnice. Nejraději čtu totiž v posteli. Ideální když mám k ruce kus něčeho dobrého k snědku a venku prší. Kdybych čas, který věnuji zdůvodňování, proč na nic nemám čas, strávila učením, mohla jsem už umět minimálně tři jazyky. (zaručeně česky, slovensky a posunčinu)

6) Jsem vděčný divák a čtenář. Směju se a brečím přesně podle záměru tvůrců.

Zbožňuju výmluvné pohledy, velká gesta, symboliku, procítěné monology, vášnivé dialogy, přátelství až za hrob, lásku ve všech podobách.

7) Navzdory zvýšené dojímavosti nejsem ve skutečném životě romantická.

Uvědomila jsem si to po rozhovoru se známým, tehdy čerstvě rozvedeným a čerstvě zamilovaným. Zasněně nám líčil romantické momenty v koupelně, kde se společně s přítelkyní louhují ve vaně. Už výčet propriet, které k tomu potřebují, mě zhnusil. Svíčky, sirky, šampaňské, sklenice, vývrtka, vonné soli. Scházel jen Andrea Bocelli vkusně pějící zpovzdálí a Pizza Ristorante. Rozhodně bych nechtěla tahat do koupelny tolika krámů a pak se mačkat v chladnoucí vodě a děsit se, kdy vzplane záclona, nebo kdy šlápnu na střep z rozbité šampusky.

Myšlenkové pochody mi nestihly proniknout do očí a tak se známý ve šťastně snivém rozpoložení obrátil překvapivě právě na mě s dotazem:

,,A co jsi ty zažila v poslední době romantického? "

Jak je mým dobrým zvykem, chvilku jsem pátrala uvnitř, což zvenčí působí, jako když mi vypadnou baterky a pak, zřejmě pod dojmem ze vší té sanitární keramiky, co mi v uplynulých minutách defilovala myslí, povídám:

,,Já ti ani nevím. Teď si zrovna nevzpomínám. Ale strašně ráda si čtu na záchodě. "

Známý zařval smíchy a smál se hodně a dlouho.

Ale v jeho očích jsem četla útrpnost.

8) Spokojím se s málem, což z jedné strany vůbec není dobrá vlastnost. Netoužím být skromná jako Lenin. A ten kdo málo očekává, zpravidla taky málo získá.

Na druhou stranu je to bezvadná vlastnost, protože právě umění radovat se z maličkostí je základním a nepostradatelným kamenem, na kterém je možné vystavět spokojenost a vyrovnanost.

Očekávání je stejně jako mnoho jiného dvousečná zbraň.

9) Miluju ironii, nadsázku a absurditu.

10) Zlatý řez - podle Řeků božský poměr proporcí - je ideálem krásy používaným v sochařství, malířství i architektuře. Ve všem ostatním věřím v Zlatou střední cestu, tedy podle mého cestu zdravého, selského rozumu. Nakonec cokoliv popisované slovem zlatý má určitě svou váhu a cenu a nemělo by to být nic špatného. 

Otázky:

1) Máte osobní zkušenost s rčením - Odříkaného největší krajíc?

2) Zažili jste někdy něco nadpřirozeného?

3) Kdo, nebo co, si myslíte, že je Blaine Mono?

4) Co podle vás znamená slovo plezmero?

5) U nás doma se říkalo třeba, v ironickém pobavení: Ha ha ha, zasmáli se zbrojnoši a ujeli na šicím stroji.

Máte taky nějaké slovo, sousloví nebo rčení používané pouze ve vaší rodině?

6) Co si myslíte o Spongebobovi v kalhotách?

7) Jak zní váš oblíbený citát?

8) Naše životy se zrcadlí v blogu. Platí to i obráceně, ovlivnil blog někdy váš život?

9) Čím, nebo kým, byste si přáli být v příštím životě?

10) Hádanka vypůjčená z knihy S. Kinga Temná věž - Pustiny:

Kdy brána není brána?

O odpovědi na své otázky jsem chtěla poprosit: Valin, Karlu, Nartayu, Domovinu a Vendy.

V posledních dnech jsem stále na štíru s časem - a to jsem myslela, že ten zimní plyne pomaleji - a věřím, že nejsem jediná. Otázky a vybraná jména jsem připsala spíše pro úplnost a ponechávám na svobodné vůli a náladě každého, jak se rozhodne. Pokud budete chtít odpovědět, velmi ráda si odpovědi přečtu, pokud ne, chápu to a rozhodně se nebudu zlobit.

Stejně tak může samozřejmě na otázky odpovědět i kdokoli jiný, výše nejmenovaný, koho zaujmou.

Tímto pokládám svůj úkol za splněný.