Odpovědi pro Teedu

Teeda sestavila deset zajímavých otázek, na které jsem se pokusila odpovědět podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Zde jsou mé odpovědi.

Součástí řeťezáku je také výzva napsat o sobě deset faktů a vymyslet deset otázek pro další pětici. S tím se popasuju přes víkend.

1) Jaké je tvoje nejoblíbenější slovo a proč?

Mým favoritem je slovo stulík a to proto jak splyne ze rtů a jaké představy evokuje. Stejně libozvučná jsou pro mne slova špunt a lempl.

Slova mám ale ráda všechna. Obyčejná, speciální i místní, používaná třeba jen jedním člověkem nebo v rámci jedné rodiny/skupiny.

Můj muž říká šortkám výhradně morendy. Zřejmě se už nikdy nedopátrám, z čeho toto slovo původně vzniklo.

Kolegyně v práci používaly název Jerevan ve zcela neobvyklých souvislostech. Každý, kdo vystupoval způsobem, který se jim znelíbil byl ohodnocen - Je jak jerevan.

Půvabným slovem mne obohatila moje švagrová, manželova sestra. Rozesmála mě k slzám, když o komsi pohrdavě procedila skrz zuby: ,,To je takový plezmero." Nevím co to je, ale zdá se mi to nanejvýš výstižné.

Za zmínku stojí i slovo kukoc, které se mi zdálo a které je označením pro kachní kožku (v mém snu).

2) Kolik stránek má mít ideální kniha?

Za ideální knihu pokládám knihu, která se mi líbí, která mě zaujala a taková kniha pak může mít stránek kolik chce. A čím víc, tím líp. Mé oblíbené Svědectví, To, Pod kupolí a Co život dal a vzal mají kolem tisícovky stránek.

3) Co si za znamení zvěrokruhu a za které bys byla ochotná ho vyměnit?

Narodila jsem se v červenci, ve znamení raka. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, že by to bylo jinak, ale když už je o tom řeč, mnohem víc by se mi líbilo narodit se ve znamení lva nebo blíženců.

Tato znamení daleko lépe vypadají na přívěsku ke klíčům.

4) Čím budeš, až budeš dospělá?

Čím budu, ještě nevím. Celkem ráda bych se aspoň maličko přiblížila definici dobrý člověk, ale naprosto jistě vím, co budu dělat. Budu si hovět.

Některé radosti tradičně spojované s dospělostí mne už dostihly. Namátkou můžu jmenovat sňatek, děti, rodičovské schůzky, rovnátka (holek), endoprotéza (moje). Na jiné jako třeba vnoučata, rozvod, klapačky a výměna kolen ještě čekám. Stejně jako na projevy duchovní vyspělosti tedy rozum.

Maminka vždycky říkala: ,,Ty až dostaneš rozum, ty si pohovíš." Předpokládám, že rozum přichází v druhé vlně, patrně někdy kolem sedmdesátého roku života. Pak si budu hovět a budu hovícím si člověkem.

5) Bylo první vejce nebo slepice?

Podle orientální mytologie vytryskla slabika ÓM - zvuková vlna, jež byla počátkem světa a dodnes jej prostupuje - z kosmického vejce v okamžiku zrození vesmíru. Věřím, že o tom něco věděli a tak se přikláním k vejci.

Ale ještě daleko líbivější je pro mne teorie Velkého smíchu. Egypťané věřili, že na počátku světa byl "kosmický výbuch smíchu". Tato představa se mi zdá nade vše půvabná a osvěžující.

Jen si nejsem jistá, jestli jsme se v posledních letech nedopracovali spíš k Velkému pláči.

6) Kdyby přijela anglická královna, co bys jí uvařila?

Teoreticky: Myslím si, že dobře upečená kachýnka s červeným zelím a bramborovým knedlíkem doplněná vychlazenou dvanáctkou ještě nikdy nikoho neurazila.

Prakticky: Znám se. Ještě docela nedávno, když jsem měla náhodou vařit pro někoho jiného než naši obvyklou pětici - manžel, táta, dcery a já - jsem pravidelně v době podávání oběda ztratila nervy a pod různými záminkami odcházela z kuchyně, abych hostům poskytla možnost nenápadně se jídla zbavit, pokud by jim nechutnalo a vracela se až na umývání nádobí. Zatím se nestalo, že by něco zbylo, nebo si někdo stěžoval. Buď jsem nervák, nebo jsou návštěvníci velmi taktní a nápadití v ukrývání jídla. Nikdy jsem nenašla ve vázičce nebo slánce nacpaný tatarák ani nic jiného. Pravda, kapsy jsem neprohlížela.

A to prosím vařím dvacet let, téměř každý den a zmiňované návštěvy tvoří rodina a přátelé.

Kdyby k nám měla přijet anglická královna, vůbec bych neřešila, co budu vařit.

Ranila by mě totiž mrtvice.

7) Jaké místo na světě chceš a rozhodně nechceš navštívit?

Vzhledem k tomu, že jsem toho zatím moc neprocestovala (myslím jinak než prstem po mapě) je úplně jedno kde začnu. Lákají mě místa spojená s údajným dopadem UFO jako Sibiř (Tunguzská záhada) nebo Roswell v Novém mexiku. Zajímají mě obrazy a tak bych ráda navštívila obrazárnu Louvre, Prado, Ermitáž. Mám ráda hrady a zámky a tak bych je chtěla projít všechny a nejen to, taky si o nich něco zapamatovat (zbožné přání).

Míst, která bych chtěla navštívit je hodně. Mám nejvyšší čas...

otevřít si atlas. Prozatím.

Míst kam bych se nechtěla podívat je podstatně méně, ale také se najdou.

Vcelku nerada bych si například prohlédla zevnitř uzavřené oddělení psychiatrické kliniky.

8) Co ti vůbec nejde a štve tě to?

Vůbec, ale vůbec se nedokážu zorientovat v politickém dění a fakt mě to dost štve. Velmi ráda bych byla zorientovaná (politicky, jinak s tím problém nemám), protože to pokládám za součást všeobecného přehledu a hlavně bych se zavděčila tatínkovi, vášnivému amatérskému politologovi, který každý hovor začíná dotazem: ,,Dívala ses na zprávy? To zas bylo, co?" Nečekám zázraky, chápu, že něco tak složitého se svým omezeným intelektem nedokážu obsáhnout. Stačilo by mi, kdybych si zapamatovala alespoň nejčastěji skloňovaná jména, dokázala k nim přiřadit tváře a jako třešničku na dortu i partaj (bezpečně poznávám Havla, Klause, Zemana a Ratha). Pak bych se vyvarovala dalších trapasů.

Když se začala politicky angažovat Kateřina Peak, samozřejmě mě to minulo a tak nevím, čím vlastně tatínkovi hnula žlučí, ale stalo se a táta u oběda povídá:

,,To je hrozný s tou Pík, viď?"

Chvilku jsem na něj rádoby zasvěceně hleděla a doufala, že si mé mlčení vyloží jako hluboké zamyšlení. Prošla jsem archiv v hlavě, což nezabralo moc času a jako se tonoucí stébla chytá, bystře jsem usoudila, že "Pík" bude nějaká nová strana, nejspíš něco s mírem a táta neznalý angličtiny to vyslovuje po svém. Vzápětí mě taky napadlo, že v situaci, kdy se nové strany množí jako houby po dešti, není žádná ostuda přiznat, že právě tuto, nově vzniklou ještě neznám a sebevědomě jsem odvětila.

,,Tati, já vůbec nevím co TO je. Teď jsem to zrovna moc nesledovala."

Přes všechna zklamání, která jsem tátovi, jako nerovnocenný diskutér připravila, se mnou stále mluví, dokonce i o politice. Poučila jsem se z krizového vývoje a změnila taktiku.

Na všechno odpovídám: ,,To je hrozný." Málokdy se seknu.

9) Kdybys měla chameleona, jak bys ho pojmenovala?

Jako nadšený čtenář Harryho Pottera a obdivovatel hadí řeči bych ho pojmenovala Bazilišek, ale říkala bych mu mazlivě Bazi a pokusila se kvůli němu osvojit si alespoň základy hadího jazyka.

10) Rozčilovaly tě moje otázky?

Ani maličko. Bylo mí ctí a potěšením na ně odpovídat.