6. 11. 2020

Dr. Podzim a pan Hyde

V dnešní době není ničím výjimečným dočíst se při rozličném testování mobilních operátorů, bank, pojišťoven, piva nebo minerálek pobídnutí: Představte si toho a onoho operátora, banku, pojišťovnu, pivo nebo minerálku jako osobnost a vyberte vlastnosti, které vám k němu nebo k ní nejvíce pasují. Je-li možné přiřadit rozličné charakterové vlastnosti bance nebo pivu a uvažovat o nich jako živoucích osobách, proč by nebylo možné představit si jako osobnosti roční období. Víte koho mi nejvíc připomíná mistr Podzim? Postavu z románu Roberta Louise Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hydea. Vědce, kterému se s pomocí jakési zvláštní látky podařilo oddělit svoji výhradně zlou část tak dokonale, až nakonec krutý a bezcitný Edward Hyde začne převládat a zatlačovat do pozadí svého stvořitele Henryho Jekylla. 

Snad jen podzim jako jediný ze čtveřice sourozenců ročních období dokáže překvapit dvěma naprosto odlišnými tvářemi. Jeden den se slunce probudí, jako zlomyslný pokušitel nás nechá  nahlédnout do své ložnice, takže škvírkou zahlédneme růžovo zlaté povlečení, rozmarně se protáhne červánky, opatrně vykoukne nad obzor a pak jako by se urazilo či polekalo, zatáhne šedomodré závěsy a na zbytek dne za nimi zmizí. Když je pohled dolů na zem hodně naštve, vypustí navíc z nebeských stájí divoké větrné koně, kteří se můžou utlouct po voňavém barevném listí. Nejraději mají to lipové, bukové a javorové, žluté, zlaté, rezavé a červené. Rvou je z větví tak dychtivě, až se stromy ohýbají jako podivné chmurné baletky nacvičující svoji vlastní verzi Louskáčka a Labutího jezera. Listy poletují, víří, lepí se na střechy domů, aut, na silnice i chodníky, na pestrobarevné deštníky chodců, které ani sebevětší slota nedokáže zadržet a kteří bez ohledu na počasí putují po svých předem určených a naučených drahách s umanutostí figurek z Člověče, nezlob se. Oči v zamaskované tváři vážné, nepřítomné, v duchu už jsou vlastně v zaměstnání, na nákupu, u lékaře, už úřadují, vaří, řídí, vymýšlí a improvizují a tak není divu, že si čas od času dvě figurky překříží cestu a přiblíží se na vzdálenost několikanásobně menší než předepsané dva metry. Narušení bezpečné zóny bývá doprovázeno v lepším případě temným pohledem a zamumlanou omluvou, v případě horším je pak slovní doprovod pádným důkazem, že název hry je trefný i když marný a že se člověk občas dokáže pěkně rozzlobit. Na sebe, na ostatní lidi, na politiku, ten zatracený virus i na to prašivé počasí. 

A pak jednou, když už to ti dole pomalu vzdávají, plácají se malomyslně rozbředlou krajinou a myšlenky mají tak těžké, až je to nutí chodit v předklonu, přijde si jako by nic zas jedno ráno, zase se blýsknou růžovo zlaté duchny, červánky se laškovně natáhnou po obzoru a slunce se pro změnu vyhoupne z kanafasu v celé své jedinečnosti. Pohladí pole, louky, lesy, nezapomene ani na jednu střechu, plot, silničku, strom, každý detail se vyhřívá a krásní v té vlídné sluneční koupeli. Voda změnivší skupenství z kapalného na plynné stoupá jako poděkování vzhůru. První letošní blyštivé zdobení, kterým jako by se malíř Mráz teprve rozcvičoval po dlouhé nucené pauze, září ve slunci a pomrkává miliony oček jako slídové střípky v omítce a nutí člověka mhouřit oči před tou oslnivou nádherou, kterou mu rozporuplný tajemný pan Podzim do rána připravil. Zbytky barevných listů, které nespásli větrní koně, pohlcují lačně sluneční paprsky a když jim dokonale vysuší uplakané tváře, vydávají se na svou poslední cestu, lehoučce, elegantně, vedené vlastními zákony a příkazy se skládají k sobě a na sebe žluté, červené, rezavé a hnědé a tvoří poslední barevné ostrovy v krajině, která se zvolna obléká do střízlivých zemitých barev. I stromy, kterým vlídný dotek slunce navrátil jejich klid a vyrovnanost, natahují své holé větve k modrému nebi úplně jinak, ne nepodobné ženě, která si zálibně prohlíží své paže obtěžkané novými šperky. Přiložíme-li pozorné ucho k rozpraskané kůře, můžeme zaslechnout ozvěnu jejich myšlenek: Hmm, ta modrá nám opravdu sluší, to je hnedle něco jiného než ta nevýrazná šedá. 

Nejsem výjimkou potvrzující pravidlo, taky se plácám od jednoho dne k druhému a k dalšímu a pak zase k dalšímu,  někdy s energií hyperaktivního lenochoda, jindy rychlostí dorůstajícího stalagmitu a někdy úplně bez energie. Často v hlubokém předklonu, s pocitem hračky s tak naddimenzovanou hlavou, že pokud by tato hračka byla tvůrci popírajícími zákony anatomie vyrobena podle skutečného tvora, musel by tento nutně trávit své dny převážně stáním na hlavě. I já mám svou temnou stránku a když přijde ke slovu, nadávám a  zlobím se na všechno a na všechny včetně toho prašivého počasí. Jsem lítostivá, vzteklá, nerudná a nervní. Vracím se do minulosti a brečím. Často zlostí. Ne, nejsem výjimkou, jsem jenom jednou z mnoha figurek na rozsáhlé hrací ploše, která se pokouší prohlédnout plán hry a pochytit pravidla. Přesunovat se z jednoho políčka na druhé, od jednoho rána k dalšímu, přečkat čas přešlapování na místě a stát pevně s hlavou pokud možno nahoře. Ano, můžu se i postavit na hlavu, nakonec těžiště, které se mi do ní záhadně přesunulo k tomu přímo vybízí, ale bylo by to vážně k něčemu dobré? Svět je už tak dost vzhůru nohama, tak proč si ještě zkreslovat perspektivu stáním na hlavě. 😏



Na kopci za dědinou


Velké Dářko


Vírská přehrada






Hlavu pokud možno lehkou a nahoře a klid a nohy v teple

přeje Bevíčková 😉


23 komentářů:

  1. Podzim nám ale přináší i grog a jiná prohřívadla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, asi dám grogu šanci i když ho moc nemusím, červenají mi po něm tváře, což mi přijde v mé případě hrozně neestetické. Ale je fakt, že někomu takové tvářičky jako jablíčka sluší. Mně bohužel ne. ;)

      Vymazat
  2. Bev, nádherné, až poetické fotky a k tomu úžasný text.👍👍 Přirovnání podzimu k Jekyllovi a Hydemu mě pobavilo.
    Přesto toto roční období patří k mým nejméně oblíbeným.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, mám radost, že se líbilo. Já jsem z podzimu tak nějak na vážkách, na fotkách vypadá někdy moc hezky a je pěkné se tím barevným krajem procházet a kdyby po něm přišlo hned jaro, tak bych asi měla i docela ráda. Jenže! vím, že je to jen začátek zimy, která se mi zvlášť v lednu a únoru zdá nekonečná. Ale nenaděláme nic, i kdybychom se na tu hlavu nakrásně postavily, stejně to nic nezmění a všechno musí proběhnout, tak je dáno. :)

      Vymazat
  3. Bevíčková, ty jsi to zase nastínila s přesností laserového nože.
    Podzim je skutečně velice zvláštní období a střídání nálad k tomu patří, emoce lítají nahoru, dolů, jak na horské dráze. Já vítám to zklidnění, ale moje hlava né.
    Přeji všem podzimním depresářům hlavně hodně světla, myslím, že si ještě mnohokrát popláčeme, také přeji přírodě, aby měla čas na odpočinek, o to víc nás na jaře potěší, pohladí.
    Příjemné fotky, musela to být nádherná procházka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to vlastně fotky z několika procházek a výjezdů, asi bych měla doplnit popisky. Něco je od nás, něco z mini výletu k Velkému Dářku a na Vírskou přehradu. A s tím zklidněním máš naprostou pravdu, je nezbytné pro lidi i pro přírodu, vím, vím, jen si tak trošku brblám pod fousy na to počasí a tak celkově. ;)

      Vymazat
  4. Tak krásně a mnohovrstevnatě jsi popsala toho našeho schizofrenika, snad nakonec převládne jeho lepší stránka. A ty nádherné fotografie jsou nadějí :).

    OdpovědětVymazat
  5. Když podzim ukáže svou vlídnější tvář, tak je to skutečně takový záblesk naděje, uprostřed takové krásy není na nějaké chmury místo, tak hlavně aby na nás takto vlídně pohlížel co nejčastěji. Moc děkuji. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Hlavu hore jsem měla ve čtvrtek, kdy jsem se vyprdla na všechno doma, vzala foťák a šla si užívat sluníčka a modré oblohy...

    OdpovědětVymazat
  7. Kombinace podzimní zlaté a modré je velmi okulibá. Podzim - protože má vystudovanou optiku - to dobře ví a čas od času nám tuto kombinaci i ukáže. Protože má ale vystudovanou i ekonomii, ukáže nám to spojení barev jen chvilkami, aby nadměrnou nabídkou neztratilo na své ceně :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skoro podzim podezřívám, jestli ještě ke všemu netrpí disociativní poruchou osobnosti při té jeho proměnlivosti a všestrannosti. ;) A s tou okulibostí jsi to vystihl, je to opravdu moc pěkné na koukání. :)

      Vymazat
  8. Užila jsem si Tvého barvitého vyjadřování i nádherných fotek. Jsi prostě velký talent, který se hned tak nevidí. Díky za krásné popsání podzimu, který je opravdu barevně nádherný.Ale nic naplat, mám raději léto a teplíčko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, moc děkuji za milá slova, která zahřála jako ty slueční paprsky a pohladila jako letmý dotek padajícího listu. :)
      I já jsem letní, holt rak, s tím se nedá nic dělat. ;)

      Vymazat
  9. Fotky jsou krásně plné podzimních barev. Dnes je zrovna jeden z těch krásných a slunných podzimních dní, jak udělaný pro tento článek :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí čas od času přijdou i takové dny a dodají člověku naději a odvahu, se kterými se hned lépe zvládají i dny pošmourné. :)

      Vymazat
  10. Moc ezky, barvitě jsi vylíčila různé tgváře podzimu. Jsou na něm opravdxu krásné ty barvy měnícího se listí na stromech. Slídovými střípky v omítce jsi mi připomněla dům manželových rodičů, stavěný v šedesátých letech, kdy tyto brizolitové omítky byly módní, ale celým článkem skvěle napsaným také smutnou skutečnost odchodu blízkých lidí. Přiznávám, že mám také raději jaro, léto, ale ta období, kdy by si celá země měla odpočinout, jsou potřebná. Nejsou ale čím dál méně podzimní a zimní? Tak jak si to my "pamětníci" pamatujeme.☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, my tuhle omítku máme na baráku taky, jak jsem šla z prodejny, zasvítily mi ty střípky do očí a zůstalo mi to v paměti. Letos se mi zdá podzim skutečně podzimní, ale je pravda, že asi bývalo i hůř, i když ty nepřetržité deště minulý týden na dušičkovou náladu úplně stačí. Ale je fakt, že kolikrát jsme objížděli hroby na dušičky v podstatně horším počasí, někdy i ve sněhu. Osobně jsem ráda za každý den, kdy je bez sněhové nadílky. Moc děkuji, mám radost, že se líbilo. :)

      Vymazat
  11. Krásné podzimní fotky. U nás od rána mlha, odpoledne na chvilku vykouklo sluníčko a teď zase mlha. No, podzim jak vyšitý.
    Přeji hezkou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
  12. Krásnou neděli i tobě. U nás je ta mlha pod mrakem pro změnu dneska. :)

    OdpovědětVymazat
  13. Skvěle napsáno, Hyde dnes Jekylla doslova pohřbil...
    Krásné fotografie, na podobný obrázek si budeme muset zase jeden rok počkat :).

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji, Janinko, mám radost, že se líbilo. :)

    OdpovědětVymazat