30. 12. 2020

Kočka a netvor

,,Je to kočka i netvor!" pravila přísně dcera na adresu našeho černého kotěte. ,,V jednom těle," doplnila jsem temně a připomněla si, jak se kotě zakouslo do mé nové knihy. (Obávám se, že C. J. Tudor neví o těch druhých zdaleka všechno.) Nevzpomínám si, jestli Madlenka došla k rozpoznání kočičí dvojakosti poté, co se náš klenot Rubín houpal na zácloně, zašantročil router za vánoční stromek, vlezl si do šuplete k pečicímu papíru, alobalu a desítkám sáčků od rohlíků a nebo tehdy, když se jí ostré drápečky naší šelmy kočkovité zaťaly do zad. Sama mám krk a výstřih celý ďubkovaný. Nejdřív jsem před zrcadlem pátrala, co mi to tam vyrazilo, jestli to není příznak nějaké choroby. Pak jsem prozřela. Tato "choroba" má jméno Ruby. 

Ráda koukám na pohádky. Obzvlášť od té doby, co se manželovi splnilo přání a po dvaceti letech mého odmítání jsme si nastěhovali do kuchyně, kde trávíme nejvíce času, gauč. Po pravdě, nechápu proč jsem se tomu tak dlouho a tak urputně bránila. Snad musí člověk zmoudřet. A nebo naopak dostatečně zblbnout. Gauč přiražený do rohu, k topení asi není z estetického hlediska zrovna nejšťastnější řešení a bytoví designéři z Jak se staví sen by patrně po spatření tohoto majstrštyku kolektivně zalomili rukama a vyskákali z okna. Ale to jen proto, že se nikdy nezabořili do polštářů na té esteticky nepřitažlivé válendě, když venku prší, sněží, mrzne, fouká a jabloňové větve se za oknem míhají jako chtivé ruce dobývající se do tepla. V dosahu knížky od Ježíška - pro jistotu, kdyby pohádka za mnoho nestála, u těch nových člověk nikdy neví, do čeho jde -  za oknem rozsvícený vánoční svícen a na sobě... kočku. To je pak ta pravá vánoční atmosféra!

Mína i Ruby jsou nároční klienti a mají rádi jistotu, válenda sama o sobě ještě nezaručuje to úplně nejuspokojivější pohodlí. Zato když se na ni natáhne ještě matka. To je pak doslova jako vodní postel. Zvlášť když se špeky rozechvějí smíchem. Mína to má vychytané, uloží se mi až těsně u obličeje, skoro až káravě kouká zblízka do očí - bojím se, že mi to šilhání zůstane, jak se jí snažím upřený pohled oplácet - a jakmile pohne hlavou, otře se mi o obličej fousky, což by vydolovalo zasmání i z toho největšího škarohlída. Neskutečně to totiž lechtá. Ruby má jiný postup. Také ráda lehá až těsně u obličeje, nejlépe kolem krku jako hřejivý límec. Límec, který krom sametu obsahuje i zatraceně ostré a pichlavé háčky, které se pravidelně zatínají, kde to jde. Ono to většinou ani nebolí, ne moc, ale zůstávají po těch nabroušených háčcích červené tečky. Prostě rubióza. 

Že se máme bránit? Že je takové zacházení v rozporu s předpisy o zacházení s páníčky? Něco vám prozradím, ale jen šeptem. Jen jednou jsem Mínu ne zrovna uctivě sesunula ze své hrudi. Zanedlouho využila situace a prošla se mi po klávesnici notebooku. To co mi napsala, to by si nikdo za rámeček nedal. Už to vidíte? Taky vás napadlo jako první takové to ne zrovna lichotivé oslovení? Nepřijde vám, že chtěla napsat hajzlové?


A Ruby ještě přitvrdila. Je to holt nová generace. Ta když už se projde po klávesnici, tak jalově nenadává. Rubín na to jde rovnou přes paragrafy + něco tak hrozného, že se to ani nedalo napsat. 

 
Jedna z knih od Ježíška která prošla packama vlastně hubičkou ďábla. 



Ale čemu se divím. Vždyť už od pohledu jako by Ruby vypadla z oka té čertovské micině z pohádky S čerty nejsou žerty, co tak bedlivě sledovala probíhající soud. Máme doma čerta. A nic na tom nemění ani fakt, že v momentě, kdy čert konečně zalehne, neřekneme mu jinak než ty náš anděli. 
Černej. 😊







Přeji všem do nového roku hodně zdraví, štěstí, lásky, optimismu i duševní rovnováhy.

Ať nad Vámi bdí také nějaký ten anděl, který nedovolí svému chráněnci uvěřit, že život stojí za pendrek. I když mu občas zahoří oči čertovinou.  

Bevíčková 😉


A ještě jeden malý silvestrovský dodatek. Dnes ráno 31.12. jsem otevřela na Seznamu rozhovor s restauratérem a kuchařem Filipem Sajlerem obsahující mimo jiné krásnou citaci z knihy Saturnin.

Doktor Vlach vždycky říká, že nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.

Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna kouřila, nýbrž na to, že hřála.“


28 komentářů:

  1. No, vidíš, klávesnice. To kocour Modroočko si musel vystačit se starým křeslem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svět jde stále kupředu, otázka je, jestli je to dobře. Zlatý kocour Modroočko, jak jsem ho měla ráda. Díky za připomenutí. :)

      Vymazat
  2. Bevíčková, pobavila jsi mne a fotky s Ruby za závěsem nemají chybu.
    Do nového roku Ti přeji hodně pohody, lásky, radosti a hlavně zdraví. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pobavila jsem moc ráda.
      Děkuji za přání a nápodobně. :)

      Vymazat
  3. Na těch záclonových fotkách vypadá jak tanečnice (u tyče) :-)


    Taky Ti do Nového roku přeji hodně zdraví, štěstí a pohody!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to jsi teda vystihla přesně a já koho mi to připomíná. :D
      Do nového roku všechno dobré i Tobě.

      Vymazat
  4. Šplháním po zácloně prokazuje sportovní ducha.

    Gauč v kuchyni je výborný nápad. Tím k bytu přibyl jeden pokoj s kuchyňským koutem, např. místo 3+1 je teď 4+kk :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, ty to umíš vždy tak obdivuhodně vyložit, ale máš v podstatě pravdu. Je to vskutku velmi výhodné uspořádání. Od té doby, co jsme se vešli s manželem na jednu válendu uběhlo sice už pár let i kil, ale střídáme se. Možná bychom v sobě měli také probudit sportovního ducha a vešli bychom se tam zase oba. ;)

      Vymazat
  5. Mile napsané povídání a já se u něj královsky bavila! :D Rubióza, vzkazy na monitoru, obrázky - nic z toho nemá chybu! :)
    Přeji krásný vstup do nového roku :).

    OdpovědětVymazat
  6. Jednou mi slečna Farkašová svou procházkou po klávesnici toto teritorium zasekla a odblokování mne stálo 600 korun českých a dovětek, že mám tu cikánku hnát svinským krokem. :))
    Přeji vám krásné soužití, stále hodně humoru a pokud možno normální život.
    A zdraví, pevné !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Docela drahá procházka. :D
      Děkuji za krásné přání a to samé i Tobě. :)

      Vymazat
  7. Vtipná je záclona s ocáskem.... Doktor Vlach měl těch skvělých myšlenek mnohem víc. Ale vždy, když se dívám na Noc na Karlštejně si říkám, že větu klasika Vrchlického. kterou pronáší Karel IV. by měl mít každý politik vypálenou na čele. " Největší úctu před zákonem by měl mít zákonodárce sám, byť se mu to i nemusí hodit"

    OdpovědětVymazat
  8. Ano, máme velmi vtipné kotě. :)
    Noc na Karlštejně je taky pěkná pohádka, tu mám taky ráda. ;)

    OdpovědětVymazat
  9. Palec vzhůru za kočky i za doktora Vlacha. Vypadá to, že pandemie rubiózy by nemusela být špatná, i když jak by to dopadlo v pokřiveném zrcadle médií, Bůh suď! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, bojím se, že by to odnesla nejvíc koťata jako šiřitelé rubiózy. ;)

      Vymazat
  10. Mně se líbí hlavně to, jak jsou si ty kočky podobné v konání. Nemají to od přirození-tedy v přirozenosti obtěžovat člověka, když si lehne? Mudla mi dělá némlich to samé, co tobě s tím koukáním do očí a šimráním a já trdlo nejsem schopná ji shodit z deky na nohou, když si na nich udělá pelíšek následně po ujištění, že ze mne hlazení už nevydoluje a já natažená na zádech ji zahřívám-nebo ona mě? Pak si meuzi chodidla zalehne Muf, případně se natáhne vedle mě a hotovo. Využívají plochy roztažené postele, která byla připravená pro muže. Ten si tam lehá jen odpoledne, když mu zalehnout oba jeho lože vedle v pokoji. Ještěže ty kočky máme, nenudíme se tedy určitě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, to máš tedy pravdu, s kočkou se člověk nenudí. Co všechno vymýšlí, kam se dokáže nacpat, to je až neuvěřitelné a pak když si tak pěkně lehne na člověka a tak upřímně koukne do očí, jak bychom je mohly nemilovat. :)

      Vymazat
  11. Zase jedno milé a duši hladîcí počtení. Podobné zážitky máme u nás s našimi pejsky, i když ten starší má možná 70kg a projít se po nás by se asi moc nelíbilo právě nám. Mladší je štěňátko 4 měsíce, stejná rasa a dnes už má možná 30 kg. Ale přitulit se, vynutit si podrbání nebo pohlazení a dělat nejrůznější rošťárny umí spolehlivě oba. Přeji Ti hodně zdraví a pohody do nového roku a těším se na další Tvoje článečky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Alenko, nápodobně, vše dobré v tom novém roce i Tobě. A mimo jiné i hodně radosti z těch milých chlupatých darebáků, co tak účinně dokážou zvednout náladu. :)

      Vymazat
  12. Totálně jsi mě rozchechtala při pojmu rubióza, a pak ty vzkazy na počítači byly naprosto jasné. Máš geniální kočkodlačky! :D
    Gauč v kuchyni je dobrým krokem kupředu. A návrháři, skákající z oken, byla další představa, která mě velmi pobavila.Boože, děvče, piš ještě hodně dlouho, protože ty jseš chodící lék na všechny chmury. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Iví, mám radost, že se mi povedlo zvednout ti náladu. Když sleduju ty naše kočkodalčky, tak se taky kolikrát musím smát a nebo tiše občas i hlasitě žasnu, co všechno vymýšlí. ;)

      Vymazat
  13. P.S. jo, ten první je jasný výkřik, jen lehce zkomolené - hajzlové :-)

    OdpovědětVymazat
  14. To jsou pěkné kočky :-) Mám doma tři kousky. Někdy si říkám, co by člověk dělal bez těch svých mazlíčků, určitě by přišel o hodně :-d

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo by nám určitě smutno. Kočky umí tak pobavit, když vidím fotku našeho kotěte jak visí v závěsu, musím se smát ještě dnes a to už mezitím má zas na svědomí další kousky. Kočky jsou takoví dobíječi baterek, ostatně jako všechna zvířata. :)

      Vymazat
  15. Kočiny jsou šikovné a ty jejich vzkazy bych si vzala k srdci. 😃
    Ta naše poslední vypadala podobně jako Ruby, jen měla pod krkem malý bílý flíček. Neužitečná, zákeřná, škodící a přesto milovaná.
    Když se mi zasteskne, zajedu si k dceři, kde mohu zabořit prsty do kočičí srsti a poslouchat tiché a spokojené předení.
    Pohlaď za mně ty své kočiny a vyřiď pozdrav od jedné kočkomilky. 💓🐱

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráda vyřídím, kdo nikdy nehladil hebký kožíšek kočičí nebo o maličko drsnější psí, ten ani neví, o co přichází. Je to zvláštní, že kočky ale i psi, pokud jsou naši, mohou mít v podstatě jakoukoli povahu a přesto je milujeme. A taky je fakt, že oni milují nás bez ohledu na naše nedostatky, nebo se tak aspoň někdy tváří. :)
      A vzkazy beru samozřejmě smrtelně vážně, nic jiného bych si ani nedovolila. ;)

      Vymazat