25. 8. 2021

Ha ha ha! zasmáli se zbrojnoši a ujeli na šicím stroji

Pokud by se mne před rokem někdo čirou náhodou zeptal, co se mi vybaví při vyslovení názvu šicí stroj, mohla bych tazatele maximálně oblažit svojí představou několika rytířů v lesklých zbrojích visících porůznu na šicím stroji obřích rozměrů, který s nimi uhání kamsi do neznáma. V mé hlavě je to vlastně něco jako trojský kůň. Jenže bez koně. Nebo spíš ten kůň je vypodobněný jako šicí stroj. Prostě obří šicí stroj přestavěný na trojského koně. (A pak se mi má do té hlavy vejít ještě něco jiného. 😏) 

Větička, která se protentokrát stala názvem článku, se u nás doma používala v případě velké a důvodné pochybnosti o čemkoli. (Teď vlastně máte i vy, případní čtenáři, jedinečnou příležitost použít si větičku v praxi a říct si: ,,To víš že jo, šicí stroj jako trojskej kůň. Ha ha ha! zasmáli se zbrojnoši atd. ..." Malá technická připomínka: V případě, že se tak stane a vyslovíte si ji nahlas, nezapomínejte prosím na správný tón, na správné zabarvení hlasu. Sarkasmus je příliš, ironie je tak akorát.)

Nikdy jsem se netajila svým veskrze přízemním založením se specializací na zeminu zahradní a náklonností spíše k rýči než k jehle. Zřejmě proto, když už jsem se do šití pustila, byl často výsledek mého snažení kulantně řečeno podivně originální a jeho vznik provázený řadou nevysvětlitelných protivenství. Můj asi nejrozměrnější omyl představují závěsy na přepůlení ložnice na spací a pracovní část, do kterých jsem se kdysi ve stavu pomatení způsobeném patrně dehydratací, pustila. Ručně jsem obšila desítky metrů hladké závěsoviny, abych ve finále zjistila, že mi asi tak pět centimetrů závěsu přebývá a v neladném záhybu se válí po zemi, kde se po něm navíc šlape, takže se občas vytrhne ze žabek. Po svém předchozím půlmetrovém omylu jsem to brala a stále beru jako zcela zanedbatelný detail a závěsy i s pěticentimetrovým přebytkem slouží do dnes. Při dalším krejčovském pokusu už netekly jenom nervy, došlo i na krev. Přišít si upravovaný kus oděvu k náplastí omotanému palci to už není pouhá nehoda ale svým způsobem umění. Nebo diagnóza. (Podrobněji si můžete o mém "díle" přečíst v článcích Nekutil a nešvadlena a Terapie krásou.) 

Žádné jiné slovo nevystihuje lidskou povahu lépe než rozporuplnost. Na jedné straně mě šití nikdy dvakrát nelákalo, na stranu druhou jsem roky toužila po šicím stroji. Možná jsem bezděčně podlehla dojmu, že už pouhý název zaručuje povznesení obyčejného propichování látky - případně prstů - jehlou na strojově dokonalé kouzlení s tkaninou a nití. Má touha ale nebyla nikdy natolik silná, abych ten zázračný stroj koupila a zůstávala jsem u tichého bezpečného snění o šití.

Sen mi nakonec splnila sestra. Loni jsem krom jiného dostala k padesátým narozeninám šicí stroj. Neteř mě zběžně zasvětila, jak namotat nitě na špulky, jak obě nitě správně navléknout a já jsem poprvé šlápla na pedál a prošila křížem krážem několik útržků z cejchy. Prošívání cejchy mi vydrželo několik dalších měsíců. Říká se těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Ne vždy to platí. Když jsem od prošívání hadříků konečně pokročila ke složitější akci, zkrácení nohavic u šortek, byla jsem v první chvíli okouzlená snadností šití. Přiznám se, že mi přišlo na mysl i poměrně neskromné pomyšlení, že pro tohle jsem byla stvořená. Prostě talent od přírody. Pyšně jsem předvedla zkrácené nohavice manželovi a očekávala zasloužený obdiv - považte, povedlo se mi to na první pokus. Manžel chvíli nenadšeně zíral a pak řekl: ,,A neměla bys ty šortky před šitím obrátit?" Ano, pochopitelně měla. S talentem to tedy nebude tak žhavé.

K "většímu šití" jsem se ale dostala vlastně až letos. Bezcílné prošívání křížem krážem přece jenom rychle pozbylo své kouzlo, stejně jako záplatování modráků. K návratu k šicímu stroji došlo překvapivě zase přes cejchy. Koupila jsem totiž v Lidlu povlečení, protože jsem si ten exotický vzor prostě na první pohled zamilovala. To jsem ještě netušila, že plameňáci u nás záhy ovládnou interiér. Ale popořadě. Stojí-li povlečení dvě stovky, dají se téměř s jistotou očekávat určité nedostatky. Ten, co připadl na mě, byl docela zásadní, v jednom balení chyběl polštář. To mě teda hodně otrávilo. A účtenku jsem samozřejmě už nenašla. Jenže po pár dnech jsem jela do Lidlu znovu a povlečení tam stále bylo. Dokoupila jsem třetí balení. Bingo! tentokrát i polštářem. Jenže co zas s lichou peřinou, komu ji povléknout a jaký polštář k tomu? Neřešitelné. Peřinu jsem rozpárala a v rámci tréninku jsem z ní ušila povlaky na polštářky do kuchyně i do ložnice i dolů k tátovi, zkrátka hromadu polštářů a závěs na botník a pořád ještě kus zbývá. Nakonec to tedy byla vyloženě výhodná koupě. 😉

V krabici s bločkem na poznámky se mi pomalu hromadí popsané lístky nesoucí tak zajímavá poselství jako třeba: ostříhat si nehty, zabalit si polštářek, objednat obědy, koupit jídlonosiče, koupit tašku na notebook... Koncem září mě čeká výměna druhého kyčelního kloubu a poznámky se vztahují k pobytu v nemocnici i mé nepřítomnosti doma. A právě dneska mě napadlo, že zrovna tašku na notebook nemusím kupovat, ale mohla bych si ji ušít sama, což jsem také hned uskutečnila. "Polštářový střih," který jsem si nedávno osvojila, se mi nakonec hodil i při dnešním šití. Jsem totiž lempl, který nevydržel ani sledovat do konce videonávod na tašku pro začátečníky, natož podle něj šít. Nakonec, co je taška jiného než povlak na polštář bez knoflíků zato s uchem. A z tohoto faktu jsem vycházela. Co na tom, že jsem si nechala jednu špulku bílou a druhou černou a bílá mi vyšla zrovna nahoru, tedy tam, kde je to vidět. Říkám tomu přiznaný steh a kdyby něco, přesně tak jsem to chtěla. S kapsičkou na nabíječku a myš byl trošku problém. Trošku větší problém. Byla nakřivo. Docela hodně. Na druhý pokus to vyšlo lépe. Teď už neuhýbá o tři centimetry ale jen o jeden, zato se mi při druhém šití podařilo krom kapsy sešít i obě strany tašky k sobě. Párání jsem si užila skoro stejně jako šití. 

Přes všechna úskalí je taška na světě. Zas jeden zvláštně originální výtvor z mé dílny. Mně se líbí a to je hlavní. Mnohokrát jsem notebook, nabíječku i myš naaranžovala dovnitř, abych se pokochala funkčností kapsičky i celé tašky a moc mě to bavilo. Nejvíc ze všeho se ale těším, až budu ten notebook doma zase z tašky vybalovat. 😉










Krásný zbytek léta a neméně příjemný začátek podzimu přeje Bevíčková. 

PS: Držte mi palce. 😊



34 komentářů:

  1. Pavlinko,budu držet nejen palečky,ale i pěsti ať tě neopustí štěstí a vše dobře dopadne.🍀
    Taška na notebook je 👍

    OdpovědětVymazat
  2. Mne vždycky fascinovala babiččina šlapací Singroffka.
    Taky jsem ji vždycky chtěl mít doma (tedy spíš jako dekoraci).
    Onehdá jsem jednu takovou viděl v jedná kavárně, sloužila jako stolek.
    To už ty nové šicí stroje nemohou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máme jednu takovou hodně starou mašinu a opravdu slouží jako stolek. Pak máme ještě jednu podstatně novější ale v tom klasickém tvaru, kdy se vytahuje stroj zvnitřku, na té šije tatínek, zkracuje si nohavice a tak. Ta moje jako stolek neposlouží, to je fakt, ale zas umí jiné věci. ;)

      Vymazat
  3. Když mi muž bez dřívější domluvy či promluvy si o tom, donesl domů šicí stroj, koukala jsem jako vrána na sejr. Jenže .... já jsem tvor, který když se do něčeho pouští, nejde od začátku, tedy od jednoduchých věcí jako jsou třeba ty závěsy, ne, já si nakoupila skoro za tisícovku látek a jala sen rovnou šít kostým. A jelikož když už si šiju sukni, tak ne normální, jednoduchou, ale tulipánovou zavinovací. O saku k tomu kostýmu ani nemluvím.... naštěstí jsem měla doma dvě šicí expertky, maminku a babičku, které mi pomáhali tam kde jsem tápala a kostým vyšel na jedna a nosila jsem ho hodně dlouho. Pak už pro mne nebylo nic problém ušít a obšívala jsem dle Burd celou rodinu. Zimními bundami (jedna je doteď tuším na chatě) šusťákovými soupravami, džínama i džínovými bundami, letními šaty, halenkami, prostě co se komu líbilo, to jsem mu ušila.... navíc manžel mne zásoboval krásnými zbytky, no zbytky, kusy látek dva metry na dva které jim do práce vozili na utírání rukou od šmíru, takže dceři vznikaly krásné letní komplety. I mě na ledacos zbylo.... šila jsem až do doby, kdy se objevily první hrabáky a začaly tu ve městě mizet obchody s látkami. Jo, i to povlečení jsem šila ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsi trefila jednu z velkých pravd současné doby, hader je všude tolik, že vlastně nemá smysl šít oblečení, pokud se tomu člověk nechce věnovat profesionálně a nemá skutečně unikátní neotřelé nápady, tedy pokud není takový začínající módní guru. Proto jsem taky tak dlouho čekala, než mě napadlo něco alespoň trochu užitečného. Při tom, co stojí látky, si člověk rozmyslí, jestli je bude plácat na šití kapesníků. Tuhle krásnou látku, ze které mám teď tašku, jsem dostala od neteře taky k narozeninám, jinak bych se do toho asi nepouštěla za stejné peníze, co by stála látka bych asi koupila hotovou tašku, zvlášť u Vietnamců. Tahle látka má dokonce v kraji natištěné jméno designéra Malin něco.... Přidávám dodatečně fotku.
      Ty kusy látek znám od kamarádky, její maminka je nosila z Chirany a šily jsme z nich na panenky, některé ty vzory mám dodnes v paměti a napadá mě, že moje láska ke všem květinovým, listovým, motýlím, ptačím a zvířecím vzorům a motivům možná pramení právě tady. :)
      Jinak jsi samozřejmě neobyčejně šikovná. Ušít si kostým je jednoznačně těžké a úžasné. Z jedné strany skoro lituju, že je takhle kreativní doba, kdy se věci vyráběly svépomocí skoro pryč. Mělo to samozřejmě i stinné stránky, ale bylo v tom i jakési kouzlo, ale možná je to jenom tím, že jsme byli všichni o hodně mladší. :)

      Vymazat
  4. A mimochodem, to rčení o zbrojnoších jsme používali už na základce! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, my taky. Někdo to vůbec nezná, pamatuju se, jak jsem tím úplně odrovnala kámošku. ;)

      Vymazat
  5. Kdybyste otevřeli hospodu, jistě by se jmenovala U plameňáka :-).

    My jsme s bývalou ženou dostali od její matky šicí stroj jako vybavení domácnosti povinně hned po svatbě. Nic nám nebyly platné prosby, ať nevyhazuje peníze za něco, co nikdy nepoužijeme (žena byla klavíristka a šití nebyl zrovna její koníček, a ani se mnou se jako s nadšeným uživatelem nedalo počítat). Nicméně moderní šicí stroj jsme dostali, museli jsme za něj obřadně poděkovat, strčili jsme ho do komory a pokud ho nějaký milosrdný zloděj neodnesl, přebývá tam dodnes :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, U plameňáka, to je jisté. :D

    I rodiče se občas seknou v úsudku, třeba měla maminka dojem, že ty dvě činnosti nejsou od sebe až tak vzdálené, k oběma jsou potřeba šikovné ruce, soustředění a tvůrčí myšlení. Ale chápu, že nadšení jste dvakrát nebyli. To je jako by se rodina složila a koupila mi k padesátce klavír. ;) I když... jeden čas jsem si ho taky moc přála. A taky koně, karavan, bazén a balkón. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevěš hlavu! ještě něco z toho co sis přála bude.... já taky chtěla od mala koně, no toho jsem nedostala, ale bazén mám už sedmnáct let, balkóny jsem měla u obou bytů v Praze a teď mám u domu terasu i altánek, karavan, no to už asi bude stejné jako s tím koněm. Ale zas mám chatu.

      Vymazat
    2. Přehodnotila jsem to během roků. Po zkušenosti s kočkama už bych koně nechtěla, pořád je velice obdivuju, ale mít ho nemusím. Bylo by to nejspíš ještě stokrát víc starostí než s kočkama. Po balkónu už taky netoužím, mám zahradu, ta je stejně nejlepší. Karavan... no ten jak říkáš, to je takový pěkný sen, co by kdyby. Ale ten bazén se mi jeví nadějně, už jsme jeden takovej šikovnej s holkama okukovaly. :D

      Vymazat
  7. Fredy Kruger

    " Upadnul knolík mi od poklopce !!"

    řve žena : " Ať ti jej přišije kdo chce !!"

    Křičím : " Přišij ho ! cožpak jsem vdovcem ?"

    .... žena si ale vede svoje ....

    " Dobrá ! přišiju šícim jej strojem !"
    křičí Džon Stehnno ( je rozčilený )

    .... muž přišil si kalhoty k přirození ,
    a šicí stroj není k odtržení !!

    křičí : " Jseš Mařeno na vině !!"

    .... a s šicím strojem pak ve klíně
    vyběh´ za plného provozu
    ku lékaři do OÚNZu !!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fredy, ze srdce děkuji, ta je skutečně ze života. :D:D Poznávám se v Mařeně; shodou okolností jsem zrovna doštupovala manželovi ponožku, i když jsem se zařekla, že už to nikdy dělat nebudu. A poznávám se i v tom nešťastném krejčíkovi, přišít k něčemu něco, co tam nepatří, pro mě není žádný problém. Následky ovšem nebývají tak fatální. :D:D

      Vymazat
    2. Já jsem jednou pozvala na Silvestra rodiče k nám a pozdě večer, když čučeli na telku, jsme přišívala k upletenému svetru rukáv, asi se něco pilo a já jsem ten rukáv třikrát párala, než jsem ho přišila správně!
      Jiřina z N.
      taška na notebook je skvělá!

      Vymazat
    3. Děkuji za pochvalu i pěknou silvestrovskou historku, stane se. :D Hlavně že to nakonec vyšlo. ;)

      Vymazat
  8. Pavli, zdravím. Přeju Ti hlavně hodně zdraví, ať Ti to dobře dopadne s kyčlí a jsi brzy fit a nic Tě nebolí ! Moc jsem se u Tvého pŕíspěvku nasmála. Ne Tobě, ale jak to pěkně popisuješ. Já si to bez šicího stroje nedovedu představit, mám dva a oba používám. Dříve jsem šila oblečení pro celou rodinu, dnes šiju jen pro radost... Měj se hezky a držím Ti moc pěsti. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lení, děkuji velice za milá slova. :) Jsem ráda, že ses zasmála, já při psaní vlastně taky, takže je to super. :D

      Vymazat
  9. Bev, už dlouho jsem se tak nenasmála. Chvílemi jsem měla pocit, že píšeš i o mně. Také občas přišiju něco k spodní látce a pak musím párat. A taška na noťas je super, povedla se ti.
    Přeji hezký víkend. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáší, děkuji a těší mě, že ses pobavila. Podívat se sám na sebe trochu s odstupem a nadhledem je podle mě osvěžující a musím přiznat, že jsem se sama sobě ráda zasmála. :)

      Vymazat
  10. Kapsička na myš je parádní, jestlipak ji také něčím krmíš? :)
    Šicí stroj si pamatuji ještě plně mechanický, teď už nemáme žádný a jak by se hodil, páře se mně oblíbený batoh, který používám na přenášení notebooku, a není čím ho sešít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš, že krmím, každou chvilku jí něco přišoupnu, kousek rohlíku, plátek jablíčka, solené oříšky, ale ona je ta moje mrcha zelená vybíravá, ještě jsem nezjistila, co jí vlastně chutná. :D
      Batoh by třeba šel sešít ručně, jestli teda není díra zrovna někde, kde je hodně tuhá látka.
      A děkuji. :)

      Vymazat
  11. Fredy Kruger

    Zbrojnoši svlečení do naha,
    jak koně se smáli : " Ihahá !!
    jest studená !" přesto se chechtají....
    " jest zdravá !!" .... ( dále se čvachtají,
    tok řeky jest čistý, však studený )

    Běda ! kdos ukrad´ jim brnění !
    .... o to více jsou vyděšeni,
    když koně jim utekli vyplašeni !

    .... úplně nazí tam bezradně stojí !
    Jen rytíř Jan Pycz, ujel na šicím stroji,
    jež ve křoví, - rezat, byl pohozený ....

    Kdežpak ! ten muž, nebyl uhozený !
    šicí stroj využil pragmaticky
    a ostatní zůstali v prdeli všicky !

    Zbrojnošů, - těch bylo celkem pět !
    ve útvar vojenský jak přišli zpět ?

    Jan Pycz, - na ,,Singrovce,, přivezený
    z zbrojnošů první byl ve ,,ležení,,

    .... ti ostatní ( kryjíc si přirození )
    museli zahodit šavle , - tam !
    by nebyly vidět jim warlata !

    ..... muži na pohlavích - pracky své maje
    vyplísněni byli pak Jenerálem !!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...ostatní zůstali v prdeli všicky... to je tak zvukomalebné! :D Děkuji velice za další perlu, úplně jsem to všecko v duchu viděla a skvěle jsem se zas pobavila. :D

      Vymazat
  12. Šila jsem, šila na Minervě šlapací po mamince, později na Veritasce, kterou mám dosud. Tady bylo materiálu k dostání habaděj: Moravolen, Hedva , byly u nich podnikové prodejny a dokonce jeden textilní Bazárek docela blízko, kde byly látky nejnovějších typů- takové ty zytkové metráže- satény, brokáty, pleteniny, tesilany, šusťákoviny, slotery různých vzorů, které ani nebyly vidět v prodejnách jinde- prý to šlo většinou na vývoz.Já šila pro kluky i sebe, docela mi to šlo. I vrchní oblečení. Byly k dostání docela dobré střihy, které jsem si i sama upravila. V posledních letech šlus, stroj odpočívá, prsty mám křivé, ještě bych si je prošila.A nakonec není co šít. Co třeba racně opravím, zkrátím v ruce či tužší tkaniny necháme opravit - také je třeba dát švadlenkám práci, ne? Ta tvoje taška je náhodou originál, to se cení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, moje dcera v letech, kdy byla na gymplu, dostala po zemřelé tetě spoustu oblečení z kvalitních látek, vše vypárala, vyprala a vyžehlila a šila podle ruské BURDY na sebe i na mne - třeba sukně, kalhoty a dokonce sobě kabát. Já jsem zas hodně pletla - svetry, čepice, rukavice, prostě jsme pořád něco dělaly. A dodnes nejsem schopna ty její výtvory vyhodit i když sukně v pase už nezapnu.
      Sním léta o vlněném kalhotovém kostýmu.
      Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Růženko, to já dobře vím, jak moc jsi byla a stále jsi šikovná. Vůbec o tom nepochybuju. Ale jak už jsem psala, dnes je tolik různého dostupného oblečení, že pokud by chtěl někdo šít doma, muselo by ho to opravdu nesmírně bavit a musel by mít asi taky dobré nápady. Tím vůbec neříkám, že nikdo takový dnes není, ale stejně si myslím, že dříve se doma šilo víc. Ale na takové malé opravy nebo obroubení závěsů, ušití polštářků a podobné drobné šití je stroj ideální. To všechno jsem dřív šila v ruce a nebyl to problém, když bylo škaredě, tak jsem měla u televize prima zábavu, ale na stroji je to přece jenom profesionálnější a hlavně rychlejší. :)

      Vymazat
  13. To je článek jako víno, perlivý humor i přiznání, jak člověk se strojem zápasí. Já jsem typ, kdy jsem měla celkem 3 šicí stroje a ještě dvakrát ty z reklamy, ale ani jeden se mnou nespolupracoval. Ty malé "ruční, šikovné..." jsou darované a taky někde leží, což vím od sestry, která obšívala tři kluky. A ty tři? S jedním jsem práskla o zem a vzal si ho někdo ani nevím kdo, druhý přišel vhod loni při šití roušek sousedkou a je dodnes u ní. Ten třetí má zase jiná ženička, které ten její odcházel a můj prošíval i tuhé látky. Takže když potřebuju něco zašít, prolustruju sousedky, jestli by mi to ve vhodné chvíli zašily, a je to. Už to nezkouším. Je to se mnou tak i s těstem s kvasnicemi. Mně kvasnice nevykynou, zatímco hospodář je dostane na "dokynutí" a za chvíli mu utíkají z mísy. No nic, už toho moc šít ani péct s kvasnicemi nepotřebuju.
    Bylo fajn, že jsi dala komentář do Kavárničky, ráda jsem se zastavila a přičetla tvůj chválený článek. Jsi šikovná, i když třeba trošku pod tlakem. Taška se ti povedla. Takovou nikdo nemá a kdyby ti ji někdo ukradl, dá se dohledat coby originál ☺
    Samozřejmě ti držím palce do nemocnice a přeji ti zdravý návrat domů. Život bez bolesti je vyšší úroveň ☺
    A taky ti blahopřeju, že se ti urodil hned dvakrát Freddy - to asi není obvyklé. A zrovna na takové téma - on to umí s češtinou i s verši a jmény ;-)) Přeji hezký víkend ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kitty, moc moc děkuji za milá, povzbudivá slova. Důležité je, že víš, kam se obrátit o pomoc, když už je potřeba něco šít nebo nakynout. Každý prostě neumíme všechno, já teda po pravdě taky s kynutým těstem zápasím. To spíš upeču dort než vánočku. ;) A to jsi řekla moc pěkně to o té vyšší úrovni, lépe bych to nevyjádřila. :)
      Fredy mě taky velice potěšil, jeho básně jsou jako takové miniscénáře. Hned to v duchu vidím jako film a je to opravdu barvité. :D :D

      Vymazat
  14. Jsi moc šikovná. Moje maminka celý život pracovala jako dámská krejčová a šicí stroj byl doma v provozu skoro pořád. Vždyck říkala,že mě to naučí a budu její poslední učedník. Bohužel tenhle svůj úkol už nestihla splnit a já šít neumím. Něco jiného jsou pletací jehlice a háček Pletení i háčkování mě moc baví a teđ vyrábm ledacos pro děti a mám radost když to opravdu nosí a líbí se jim to. Moc Ti držím palce, aby operace dopadla dobře a doufám, že se to tady dočtu, jak se Ti daří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, moc děkuji. :) Moje mamka krásně pletla často i ohromně složité a půvabné vzory a háčkovat také uměla. Jen já jsem jako učedník selhala. Když už jsem se pustila do pletení, produkovala jsem pouze metry pleteniny, takové nekonečné šály. A jediný svetr, který jsem začala, mi musela maminka stejně dodělat, protože jsem se tak strašně vztekala u rukávů, že se na to nemohla dívat. Nikdo neumí holt všechno a taky žádný učený z nebe ještě nespadl. :D

      Vymazat
  15. Mamka měla nádhernou šlapací "Singrovku" s takovou litinovou konstrukcí a nahoře byl nádherný dřevěný kryt. Kam se ale potom poděl nevím. Nakonec stejně bych ho do našeho malého bytu neměl kam dát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj tatínek má dole také šicí stroj, dělá si na něm různé drobné opravy a úpravy. A mamka ta na něm také šila. Věci našeho dětství se postupně vytrácí a člověk si stěží uvědomí, kam se poděly a hlavně, kam se ztratil všechen ten čas, kterého se kdysi zdálo nekonečné množství. :)

      Vymazat