Temný obrys za závěsem.
Oči rozšířené děsem,
srdce ztichlo,dech se úží,
nabízí mi černou růži.
Úchvatná tvář plná zvůle,
křičím...znám tě!
Moje temná půle.
Číši jedu v pravici
pronáší svou zdravici.
Třeseš-li se? plným právem,
pochybuj o všem zdravém
pochybuj i o všem čistém,
pro mne jsi přečteným listem.
Ten vír, který máš v hlavě
dělá mi moc dobře právě,
jenom z bolesti jsem živa,
pátrej rychle, kolik zbývá
víry v rozum, lásku, cit?
To všechno ti mohu vzít.
Zásah je to bezbolestný,
vlastně se ti uleví,
A teď řekni, chceš jít se mnou?
Nemám ráda prodlevy.
Čekala jsem už moc dlouho
až nastane vhodný čas,
bránila ses převelice.
Setři slzu ze svých řas.
Jednej rychle, rozhodni se,
kam se vlastně přikloníš?
Já jsem stále s tebou.
Myslím na zlo, když ty spíš.
Zloba, nenávist a zrada
to jsou city jež mám ráda,
naučím tě s nimi žít.
ruku v ruce můžem jít.
Nechceš? Doufáš? Miluješ?
Srdce si tím cupuješ!
Koukám máš ho samou díru,
tak kde kruci bereš víru,
že vše se v dobré obrátí?
Víš...někdy to neplatí.
Ach ty věčná naivito,
teď je mi tě vážně líto.
Mlč už! Mávám bílým šátkem
a ruce mám nad hlavou.
Odcházím, žij blaze
s tou bláhovou představou.
Až zabiješ toho smíška,
až pojde ten optimista,
vrátím se a políbím tě.
V temnotě je spousta místa!
Žádné komentáře:
Okomentovat