Paměť je jako studna,
co do ní padne nevidíš,
leží to kdesi u dna
a objeví se jen když spíš.
Paměť je jako tvrz ztracená
v lesích všedních dnů,
někdy v tom lese zabloudíš
a najdeš kouzla podobná snům.
Pak vrací se každá chvíle
naplno prožitá,
tak drahá a tak zářivá,
emocí nabitá.
Znovu se můžeš těšit
z těch milých, vzácných chvil,
znovu si ten film pustit,
co do žil radost vlil.
Zas cítit vůni trávy
a jahod ve džbánu,
na jabloň se dívat
jak nahlíží po ránu
do oken otevřených,
znovu slyšet hlas,
co nikdo jiný nemá
a rozechvívá zas
struny v duši ukryté.
Náhle máš co scházelo
a cítíš příval citu
a víš....
to stát se nemělo!
Žádné komentáře:
Okomentovat