4. 8. 2010

Pocity

aneb - lovy beze zbraní


Jsem zatrpklá mořská víla
tančící na žiletkách,
volavka zasmušilá
křičící v bažinách,
bílá velryba čekající na harpunu,
oběť smířená, jež vítá strunu,
co konečně jí zláme vaz.
Špatně navržená hráz
co nechrání, jen předstírá,
napružená tětiva
toužící vypustit svůj šíp...

Jsem lovná zvěř jež tuší,
že někdo natahuje kuši,
stopař větřící čerstvou krev,
jmelí pnoucí se po stromech,
mech, jenž kroky tlumí,
jsem ten co nechápe
a vždycky porozumí.

Černá perla v lastuře skrytá,
něžný kat,
který se v pasti citů zmítá.

Žádné komentáře:

Okomentovat