Bouzov

Hrad Bouzov stojí ve stejnojmenné vesnici na středozápadní Moravě a byl postaven jako strážní hrad, pro střežení obchodní stezky vedoucí z Olomouce přes údolí Třebůvky až k Jevíčku. Na první pohled působí dojmem dobře dochované středověké památky, ale svoji současnou romantickou podobu získal až při přestavbě na přelomu 19. a 20. století. Původně byl Bouzov gotický hrad bergfritového typu.

(Bergfrit - volně stojící či do hradby vtažená věž válcového, polygonálního nebo hranolového tvaru, plnící v hradní architektuře funkci hlavní obranné stavby, jež mohla sloužit jako poslední útočiště obránců. Přístup proto umožňoval padací můstek v úrovni patra. Neobyvatelné přízemí sloužilo jako skladiště či hladomorna.)

Hrad Bouzov byl postaven pravděpodobně mezi roky 1290 - 1300 Buzem z Moravičan ( též uváděn jako Búz z Búzova ), který byl držitelem hradu do roku 1339. První písemná zmínka o hradu pochází až z roku 1317. Od poloviny čtrnáctého století vlastnili hrad páni z Vildenberka. Roku 1382 ho prodali moravskému markraběti Joštovi Lucemburskému ( syn bratra českého krále Karla I. Jana Jindřicha). Ten pak hrad roku 1396 přenechal Heraltovi z Kunštátu. Páni z Kunštátu vlastnili hrad s malými přestávkami téměř do konce 15. století a za jejich vlastnictví panství zaznamenalo největší rozmach.

Heraltovi synové neměli o hrad zájem a postoupili jej svému strýci Bočkovi z poděbradské rodové větve. Bočkovi synové, Boček, Hynek a Viktorín, byli oddanými stoupenci Husova učení a Viktorín byl dokonce blízkým přítelem Jana Žižky. Dědictví po otci si rozdělili. Boček získal hrad Bouzov a Pyšolec, Hynek Poděbrady a Viktorín Litici nad Orlicí. Roku 1458 byl syn Viktorína a Anny z Vartenberka - Jiří ( 23.dubna 1420 - 22. března 1471) - zvolen českým králem a podle některých pramenů se narodil právě na hradě Bouzově. Jiří z Poděbrad byl jediný český panovník, který nepocházel z panovnické dynastie. Po něm vládli už pouze králové z cizích dynastií.

(Jiné zdroje uvádí, že se Jiří narodil v Poděbradech, v Hořovicích, na hradu Litice či v Kunštátu. Ani jediné z případných rodišť však není písemně věrohodně doloženo.)

Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic.

V letech 1472 - 1481 byl majitelem hradu Jan ze Selmberka, pak se vrátil do rukou pánů z Kunštátu. Roku 1494 zapsal Boček Kuna z Kunštátu zboží bouzovské Hanušovi Haugwicovi z Biskupic. Panství tehdy čítalo nejen hrad a město kolem hradu, ale také městečko Loštice a dalších 28 vesnic v okolí.

V roce 1547 prodal Haugwic panství Prokopu Podstatskému z Prusinovic.

V roce 1558 hrad vyhořel a zůstal pustý až do roku 1617, kdy jej koupil Bedřich (Fridrich) Oppersdorf. Plně obnoven byl hrad až roku 1620.

Osudy Bouzova během Třicetileté války (1618 - 1648) nejsou přesně známy. Podle jedné verze se Bouzov udržel proti Švédům a stal se círsařskou základnou, jiné prameny uvádí, že byl hrad císařským vojskem opuštěn a v roce 1645 bylo Švédy úplně pobořeno opevnění z přední strany. Archiválie podporující jeden či druhý názor nebyly zatím nalezeny.

Rod Oppersdorfů se postaral koncem 16. století a během první poloviny 17. stol. o větší přestavbu hradu. Interiér upravili v renesančním slohu a vybudovali nové palácové křídlo.

V roce 1649 koupila hrad Eugenie Podstatská z Prusinovic a její syn roku 1696 prodal zadlužený hrad řádu německých rytířů, který jej vlastnil téměř dvě a půl století. Během této doby hrad postupně chátral.

Do dnešní podoby byl hrad Bouzov upraven v letech 1895 - 1910 na popud arcivévody Evžena Habsburského, tehdejšího velmistra řádu, který nákladnou rekonstrukci hradu financoval ze svých soukromých prostředků. Návrh přestavby vypracoval profesor mnichovské techniky Georg von Hauberrisser a díky němu byla do původní, typicky české architektury, zakomponována řada německých prvků. Při rekonstrukci byla stržena severní křídla a vybudován nový dvoupatrový palác. Vznikla tak dokonalá iluze středověkého feudálního sídla v němž se prolíná několik uměleckých slohů, zejména gotika a renesance.

Roku 1939 hrad zabavili nacisté. V průběhu 2. světové války byl předán do správy Hlavního hospodářského a správního úřadu SS se sídlem v Berlíně a sloužil jako skladiště zabaveného majetku. Po skončení války byl hrad zkonfiskován československým státem. Snahy řádu německých rytířů o navrácení nebyly úspěšné. Od roku 2004 spravuje hrad Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Olomouci. Roku 1999 byl hrad prohlášen za národní kulturní památku.

Dominantu Bouzova je 58 m vysoká hláska. Mobiliář pochází převážně ze soukromých sbírek arcivévody Evžena Habsburského, částečně ze sbírek řádu německýh rytířů. Novodobější zařízení bylo vyrobeno speciálně pro objekt. Nejcennější částí hradu je novogotická hradní kaple vybavená gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů z let 1395 - 1515.

Hrad je pro svůj pohádkový vzhled oblíben i mezi filmaři. Natáčela se zde pohádka Pyšná princezna, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princezna Fantagiro a pokračování seriálu Arabela.

zdroje:

Wikipedie

Turistický atlas

Hrady a zámky

Kudy z nudy.

povídání o našem výletě na Bouzov ZDE