život je plný drobných zázraků
nejraději mám ty letní
Vypísklo ze snu ochmýřené ptáče,
mámina hebká křídla zahání strach.
Bledolící poutník opouští své spáče,
zrůžověl obzor a na střechách
kočičí námluvy střídají ptačí hádky.
Rozšafní kohouti plaší zbylé stíny.
Rákos šeptá stulíku... Slunce je zpátky.
V pozdravu se sklání zvonky, máky, kopretiny.
Jankovitý zajíc prokličkoval strání.
Málem tam nechal kožíšek, vy nenechavé ostružiny!
Prach na cestách svlažil prudký déšť.
Kapky na tvářích chutnaly trošku slaně
a neochutnat, to byl by teprv hřích.
Než nad Malinskou poslední hrom ztich,
v tápavém souznění dotkla se dlaň dlaně.
Na tmavomodrém sametu rozkvetla Večernice,
ta osamělá kráska, co zbloudilé chrání.
Hvězdy chladně zvoní, tma tajemstvím voní
a noc jak šperkovnice navždy skryje
do ní
ukládaná přání.
téma týdne - Život.
Žádné komentáře:
Okomentovat