Při cestě do Žďáru nad Sázavou se zcela prozaickým cílem - hádejte jakým...
samozřejmě nákup, neb všechno je pomíjivé, ale žravost je věčná -
jsme si udělali malou zajížďku a na vlastní oči zkoukli a vyfotili další kouzelné sochy Michala Olšiaka. Zřejmě jsou dost známé a focení s nimi se stalo novým sportem či koníčkem, protože jsme málem stáli ve frontě, když jsme chtěli na fotkách jen vlastní rodinné příslušníky.
Ne snad, že by mi ti druzí nějak vadili, ale při mé paměťové kapacitě, by se klidně mohlo stát, že bych za dva tři roky marně dumala, co to s námi bylo za holčičku se třemi culíky nebo, kdo je ta bodrá dáma v cípaté blůze. Takže šlo o opatření pro usnadnění pozdější identifikace.
Své vlastní ZATÍM poznávám.
Sousoší lva a orlice se nachází nedaleko Pilské nádrže a symbolizuje hranici Čech a Moravy i když se přímo na historické zemské hranici nenachází.
Tenhle mazel, jak vystřižený z Narnie, si okamžitě získal naši přízeň a dostal jméno Aslan. Holky s ním dokonce i mírně neochotně zapózovaly.
Hroši ráchající se v kašně před hotelem v obci Škrdlovice jsou neméně rozkošní a fotogeničtí. Napadlo mě, že nejpůsobivější fotka by vznikla, kdyby se nám podařilo umístit Charlieho do otevřené tlamy jednoho z hrochů, ale vzhledem k tomu, že se do toho nikdo nehrnul ( včetně Charlieho) a u kašny stojí cedulka se zákazem jakéhokoli zpouzení po kašně, musela jsem se svého odvážného uměleckého záměru - záběru vzdát.
Žádné komentáře:
Okomentovat