Jak jsem překonala plachost

Nedokážu posoudit zda jsem čistokrevný introvert nebo extrovert. Nejsem si ani jistá, zda vůbec něco takového jako introvertnost a extrovertnost ve zcela čisté podobě existuje. Podle mého úsudku existují typy introvertnější a typy extrovertnější. Jinými slovy v každém z nás se tyto dvě polohy mísí a výsledný poměr závisí na rozličných faktorech. U mě většinou na momentálním mentálním vyladění.

Jsou rána kdy se probudím s pocitem extroverta. Pak se den nese v jásavém duchu přátelství a vstřícnosti. Například mě nijak neděsí, když výlohou zahlédnu, že je krám plný diskutujících žen (nejspíš o dětech nebo o volbách nebo o chorobách) a jsem schopná vlídně promluvit i s paní K., které v méně zářivé dny přezdívám Psí čepice. Dokonce i s paní P., která nakupuje pokaždé zhruba tři čtvrtě hodiny a každých deset minut opakuje: " Já už su taková ničemná. Mě patří zastřelit. Viď, Pavlo? " A obrací se s touto ošemetnou řečnickou otázkou na mě.

Samozřejmě, že si taky myslím, že by to bylo nejrozumnější řešení, ale jelikož jsem vstřícná a přátelská a prostě mám pocit extroverta, odpovídám trpělivě: "Ale ne, to se vám zdá. Nejste na tom tak špatně. Jen v klidu. Já nikam nespěchám."

A z toho zas přijdou dny, kdy se vleču životem jak tekutým pískem. Stane-li se, že právě v takový den musím vyjet na nákupy nebo na úřady za nějakým vyřizováním, ostražitě hledím kolem sebe a při zahlédnutí povědomých tváří známých a spolužáků nenápadně přecházím na druhou stranu ulice. Nebo, pokud je to v supermarketu, předstírám hluboké zamyšlení a znalost polštiny nad pytlem granulí pro kočky. V takové dny nemůžu vidět ani sama sebe natož vystát všechno to... ty vypadáš dobře/špatně... a jak se máš... mám se výborně/stojí to za h... a co děti... mají si kde hrát atd....

Ještě horší je, když se nedejbože v tomto pochmurném čase ohlásí návštěva. Pak cítím velmi silné nutkání odebrat se do lesa a strávit den sčítáním zaječích bobků a rozjímáním v krmelci.

Musím podotknout, že jsem to ještě nikdy neudělala. Nejsem takový nezdvořák. Nakonec vždycky zvítězí má lepší polovina a návštěvu se ctí ustojím. Jen jednou jsem slzela Šeně do kožíšku, když známá s rodinou obsadila mou kuchyň na dva dny a vzbudila ve mně dojem, že to budu já, kdo bude muset v zájmu zachování zdravého rozumu a dobrých vztahů odejít z domu.

Introvertnost a extrovertnost se v mém případě dá shrnout slovy - Jak kdy, jak kde, jak s kým. Co však platí stoprocentně ve dny zářivé, pochmurné i v ty neutrální, kterých je většina, je fakt, že nejsem ráda středem pozornosti. A obzvlášť mezi cizími lidmi.

Patřím k těm, co se probouzí zmáčení potem ze snů, ve kterých se nějakým záhadným řízením osudu přihlásili do recitační nebo pěvecké soutěže a pak tupě stojí před davem prázdných tváří a hlavu mají úplně stejně prázdnou.

Když jsem zaslechla, že součástí rekvalifikace bude i čtyřdenní motivační kurs, okamžitě jsem zavětřila nějakou čertovinu. O správnosti svého úsudku jsem se přesvědčila hned první den. Pohled na židle rozestavěné kolem místnosti, namísto spořádaných řad, mi zrychlil tep a orosil čelo. Vybrala jsem si židli nejblíž dveřím a očekávala příchod ostatních. Místnost se rychle zaplnila rozličnými lidmi žádostivými rekvalifikace. Jeden starší pán nahlas pronesl, to co jsem si doposud jen myslela.

" Připadám si jak v protialkoholní léčebně." Vděčně jsem vydechla: " Já taky, " a se zpožděním zaznamenala nesouhlasné káravé pohledy několika úpravných adeptek aspirujících na titul Sekretářka roku. Po chvilce dorazila lektorka odhodlaná nás motivovat ať chceme nebo ne a po úvodním řečnění pravila: " A teď si zahrajeme malou hru. Každý se pokusí vystihnout svou náladu jako předpověď počasí. "

S úděsem jsem poslouchala jak ze sebe " Sekretářky " potí své sluníčkové výpovědi. Když došlo na mě pronesla jsem v souladu se svým rozpoložením: " Zataženo, možnost krupobití."

Mé akcie i srdce klesly ještě o něco níž.

V podobném duchu se nesly i následující dny. S chutí jsem se zasmála jen jednou a to když nám lektorka s dojetím zamženýma očima vyprávěla, jak kdosi po skončení motivačního kursu plakal a dožadoval se pokračování. Nějak jsem si to nedokázala představit. Zdá se mi, že v tomto případě bylo spíše přání otcem myšlenky. Jednou jsem také musela opustit naši skupinku a uchýlit se na půl hodiny na chodbu. To když jsme si sehrávali scénky - Jak správně žádat o práci. Vím, řeknete si, že jsem nepoučitelný nemotivovatelný nevděčník a možná je to i pravda. Bohužel dokážu snést jen určitou poměrně malou dávku trapnosti a nemusím být u všeho. Holt nemám herecké vlohy.

Zlatý hřeb motivačního běsnění byl však stále před námi. Na poslední den připadly prezentace. Zadání znělo - Kdo jsem, co umím, co se o mně ví. Už při pouhé představě, jak stojím před svými společníky a přednáším jim o svém životě, mě jímala hrůza. Přesto jsem nějak stvořila svoji poněkud netradiční prezentaci začínající:

...Kdo jsem se ptám každý den a každý den to vidím jinak. Jisté je pouze to, že jsem dcera, manželka, matka a každou z těchto funkcí vykonávám s větší čí menší úspěšností ...

A když došlo na "lámání chleba", dřív než jsem vůbec stihla nad tím rozmýšlet, jsem se přihlásila, že se chci prezentovat první.

Průběh čtení si vybavuji jen matně. Vlastní hlas ke mně pronikal cize a vzdáleně a po skončení jsem si nebyla jistá, jestli jsem už četla nebo ne. Sklidila jsem však obrovský potlesk, obzvlášť od přítomných pánů. Poněkud nekriticky jsem to připisovala své odvaze a vtipu. Až mnohem později mě napadlo, že potlesk mohl stejně tak patřit mé nezpochybnitelně ženské, rozechvělé hrudi, vibrující pod tenkou látkou haleny.

Nemůžu říct, že by se od toho dne můj život radikálně změnil. Nestala jsem se vyhlášeným řečníkem, ani netoužím po kariéře tiskové mluvčí. Přesto v sobě od té doby chovám polo-naději, polo-přesvědčení, že dostanu-li se do podobné situace znovu, zas ji nějak zvládnu. Tak dobře jak to jen půjde, jak budu umět.

Závěry pana Archiméda, které vyvodil z pozorování tělesa ponořeného do kapaliny známe všichni. Dovolila bych si doplnit, že těleso vhozené do vody taktéž velmi často prokáže až překvapivou a nečekanou snahu plavat.

téma týdne - Introverti.