Příroda je tím nejdokonalejším dílem, které se my lidé od dávných věků pokoušíme napodobit. Každý den je jiný, jedinečný, pohled na oblohu se nikdy neopakuje a vzory, který tvoří větve stromů proti obloze, jsou podle mého skromného mínění nesmírně působivé a krásné. A co teprve když je doplní siluety ptáčků. Zkrátka nikdy nevstoupíme do téže řeky, ale ani do stejného dne. Podívejte se na pár obrázků, na kterých hlavní roli hraje obloha, slunce, stromy, barvy a nebo naopak absence barev. Ve mně navozují celou řadu rozličných pocitů a tak jsem je nazvala jednoduše náladovky.
Nějaký ten východ i západ skunce a další podobná představení, která nám může obloha nabídnout.
A větve stromů a ptáci v trní.
Možná to podle poslední fotky tak nevypadá, ale jaro se už skutečně blíží. Vím to z důvěryhodného zdroje. Přála bych vám slyšet to pokřikování a švitoření z koruny trnky. Ptáčci o tom ví své a já jim věřím. I když se u nás mezitím znovu rozchumelilo. 😉
Žádné komentáře:
Okomentovat