Charlie a jablko

Náš psíček Charlie má takový roztomilý zvyk. Když se s někým vítá, musí honem něco popadnout do tlamky a s tím pak pochoduje kolem dotyčného a celý se kroutí radostí. Někdy je to plyšák, klubko ponožek, párkrát už vytáhl i pyžamo nebo triko, s tím se mu ale docela špatně pochoduje, protože si po tom šlape. Když není nic jiného, vystačí si i listem, kusem papíru a nebo jablkem. A právě s tím zmíněným jablkem jsem ho vyfotila.

Bohužel, jak byl stále v pohybu, nestíhala jsem a některé fotky jsou rozmazané, ale stejně jsem nemohla odolat, vám ho předvést.

Charlie neboli sluneční pes právě přišel z procházky a vyhřívá se na slunci.

Zjistil, že ho fotím a otevřel oči.

Něco ho kouše na zádech.

Mé kroužení kolem křesla a zájem v něm probouzí herce. Mistrně a pohotově předstírá selhání životních funkcí.

Co kdybych mu na to skočila a rozhodla se ho křísit třeba salámem...

Zvuky z chodby, znamenající, že se domů vrací i páníček, mu životní funkce zázračně obnovily. Vypustila jsme ho na chodbu, aby se mohl s Jirkou přivítat. Viděli se sice naposledy před deseti minutami, ale pro Charlieho je to zřejmě dlouhá doba a je opět potěšený jak shledáním, tak nadějí, že znovu půjde ven.

V nadšení vytáhl z košíku jablko a tanečním krokem pochoduje kolem Jirky a mě.

Vypadá to, že nám jablko přímo nabízí, ale je to jen taková hra,

když mu, to co nosí, chcete vzít, skloní hlavu a odtančí s tím z dosahu.

,,Sedni!" pokouší se Jirka ustálit na můj pokyn psa, ale ten na nás dlabe na oba. Jednu chvilku se zastavil, ale když jsem se k němu přiblížila, tak pro změnu jabko upustil a předstíral, že ho zaujalo něco na schodech. Nakonec se i s jablíčkem vrátil na své křeslo.

Chvilku koukal do kuchyně, co se jako bude dít... A úplně nejvíc ho potěšilo, když si Jirka za ním přišel sednout a mohl si mu vlézt na klín.

Tak má jistotu, že mu nikam neuteče.