Kdo máte doma kočičku, určitě jste si všimli s jakým zalíbením nahlíží do otevřené lednice. A právě tenhle kočičí zvyk mě inspiroval k nakreslení obrázku, který se nedal nazvat jinak než Domácí kino.
Domácí kino
A když už jsme u toho kreslení a kočiček, přidávám i dřívější fotku našich koťat, kterou jsem nakreslila pro Madlenku a kterou má stále v rámečku pověšenou nad postelí.
Šena, Zrzek a Hana
Anička si pro změnu přála obrázek koní a tak jsem pro ni nakreslila koně. Na koťatech a koních je zvláštní to, že jsou sice kreslené tužkou, ale vybarvené nikoli křídou, ale očními stíny. Měla jsem totiž velmi jasnou představu, jak by obrázky měly vypadat - takové měkké, barevné, doslova huňaté - ale bohužel pouze tu představu. A čekat, až si někde koupím křídy, se mi nechtělo. Proto jsem sáhla do zrcadla, kde se válí hromadu starých malovátek. Obrázky se holkám líbily a navíc ze začátku moc pěkně voněly.
Pokus o zachycení Charlieho. Bohužel se pak probudil, takže jsem stihla jen obrys.
Hodně starý obrázek také kreslený pro holky. Pořád ještě je nalepený na dveřích jejich pokoje, ale už se trhá a je celý vybledlý. Nejvyšší čas ho sbalit do ruličky a někam uložit.
A poslední obrázek jsem pojmenovala Pěnuše. Hádejte proč?
Ano, je to dívka z pivní pěny stvořená, inspirovaná jednou z TlusŤjochových povídek.
Žádné komentáře:
Okomentovat