Na rozhraní

Když zlatou střídá stříbrná

Daleko za námi je babí léto i barevný podzim. Za dveřmi už čeká zima a každým dnem je to víc a víc znát. Dny jsou často tmavé a studené a když přece jenom vykoukne slunce, stejně nezahřeje. Ale umí jiné věci. Zasvítí-li slunce na poprašek sněhu, na ojíněnou trávu, na zamrzlé louže zjistíme, jak je ten nelítostný a často zatracovaný Mráz ještě ke všemu bohatý, když může jen tak pro potěchu všechno kolem pokrýt diamantovým prachem a z obyčejných věcí tak vykouzlit pohádkové kulisy.

Avokádo, hruška a nebo kytara? 

 

Ledové lekníny

Ze zimní kolekce šperků pro lesní víly.

 

Berla Mrazilka v akci.

Perníková chaloupka

Dvojčata

Dvě z pěti strak, které navštěvují už druhý rok náš dvůr. Nejdřív přilétaly jen tři, ale letos se k nim asi přidali mladí. I když těžko říct, do rodinných poměrů Strakových zas tolik nevidím.

Planoucí vrby.

Tichá, černá voda.

Koblihovník.

A sněhu bude nejspíš přibývat, pokryje cesty, stromy, louky, pole, až nakonec bude celá krajina bílá jako ubrus, který se vytahuje jen o svátcích. Mráz umlčí i ty nejupovídanější potůčky, zkrášlí je krajkou i křišťálem, zasklí každou louži a okna vyzdobí květy, které se ještě nikdy nikomu jinému nepodařilo vypěstovat. I pak budu chodit po známých cestách, dokud nebudou závěje příliš hluboké, zmrzlýma rukama budu svírat foťák a plná obdivu a úcty budu fotit svátečně oděnou krajinu. Ale ani všechna ta velkolepá, blýskavá nádhera nemůže umlčet a překrýt touhu po jarním tání, kdy vzduch tak omamně voní po rozmrzající zemi, trávě a kůře stromů. Už se nemůžu dočkat...