Netuším, jestli existuje nějaká univerzální odpověď na otázku Jak být šťastný? Štěstí pro každého představuje něco jiného a má tisícero podob. Jsou štěstí obrovská, takříkajíc štěstí v rodinném balení; třeba když přijde na svět úplně nový človíček. Nebo když se nějaký jiný, už trošku větší človíček, poprvé pustí nábytku a vydá se na špacír přes celý obývák střežený a doslova nadnášený tátovým pyšným úsměvem a máminýma rozzářenýma očima. Nebo když ten malý člověk poprvé sám objede dům na kole a ani jednou přitom nesletí. Když přinese první jedničku v písance a pak maturitní vysvědčení a pak jednou třeba černobílou fotku z ultrazvuku, na které v hromadě šmouh a čar spíš tušíte než vidíte takovou malou fazolku, vaši osobní záruku nesmrtelnosti.
Jsou i štěstíčka miniaturní, kapesní. Psí tlapky, které se vám opřou o kolena vždy se stejným nadšením, ať už se vrátíte domů po čtvrt hodině věšení prádla na zahradě nebo po půl dni v práci. Vůně kávy po ránu, kdy máte kuchyň jenom sami pro sebe. Dům vydrbaný od půdy až po sklep ( na chvilku), vonící ( bohužel taky jen na chvilku) aviváží, diavou a červeným Ajaxem na podlahu. Plamínky svíček na adventním věnci chvějící se, jako by byly živé a dýchaly. Pestrobarevné podsedáky na židle připomínající duhu, na které máte zálusk a víte, že je musíte mít, i když jim vaše drahá polovička zrovna nefandí a před každým usednutím ke stolu bude další měsíc omílat, jak jsou nepraktické zatímco ty tmavě hnědé praktické byly. Přemýšlení o spící zahradě, o tom jaké budou ty nové tulipány, až na jaře vylezou. Tiché chvilky dobrovolné a blažené samoty, kdy se z hromady nejrůznějšího materiálu pokoušíte vytvořit NĚCO, co jste si vymysleli nebo někde viděli a myslíte si (poměrně naivně), že by se to mohlo i k něčemu hodit.
Tvoření NĚČEHO z ČEHOKOLIV je podle mě jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak si přivolat dobrou náladu a přimět štěstí, aby si sedlo na židli vedle vás a chvilku vám koukalo přes rameno. Po pravdě... poslední dobou mě chytalo tvoření tak často a důkladně, až jsem začala uvažovat odkud takové puzení vlastně vychází. Jestli to není něco nezdravého.(Chápete... nádor na mozku a tak). Ne nadarmo se ale říká, že kdo se umí ptát, dostane i odpověď a pokud dáváme pozor a nejsme skeptičtí a imunní vůči zázrakům, Všehomír nám ve správný čas pošle svou odpověď. Mně ji poslal přímo v tištěné podobě a to konkrétně na straně 22 časopisu Tina ( která je samozřejmě jen jedna) z 23. října. Krom receptů ze špajzu a tipů jak být krásná za pár kaček (což se může hodit) jsem si přečetla i výsledky psychologické studie, které potvrzují že: cituji ,,Komu vydržela hravost do dospělosti, ten zažívá míň stresu, bere míň antidepresiv a nemá tolik vrásek." Z antidepresiv užívám jen ledové kaštany a co se týče vrásek... Tuhle jsem překvapila dceru, když jsem jí připomněla, že mi bude v létě padesát. ,,A kolik sis myslela?" reagovala jsem na její nevěřícný výraz. Chvilku si mě hloubavě prohlížela ( přímo jsem slyšela, jak jí to v hlavě šrotuje) a pak řekla uklidňujícím hlasem. ,,Tak kolem třiceti?" Je to anděl.
Jednotný návod jak být šťastný neexistuje. Existuje ale spoustu jiných návodů na všechno možné a ty mě tak nějak zprostředkovaně k malým i větším chvilkám štěstí docela spolehlivě dovedly. A když to funguje u mě, není důvod proč by to nemohlo fungovat u kohokoliv jiného. Nebudete tomu asi ani věřit, ale byly časy, kdy jsem si i vyčítala, že trávím svůj volný čas lepením dřevité vlny na polystyrenové koule a stáčením březového roští do koleček, místo abych se pokusila sestrojit domácí větrnou elektrárnu nebo přispěla svou troškou k řešení celosvětového míru, ale Tina mi otevřela oči. A pak, kdyby měl Všehomír se mnou tento záměr, zcela nepochybně by mi něco už dávno taktně naznačil.
Říká se, kdo si hraje, nezlobí. Já bych to řekla trošku jinak. Kdo si hraje, nezlobí se.
A Nezlobit se leží už jen kousíček od bájné říše Být šťastný
a současně je to i zcela zásadní předpoklad pro to, aby si
štěstí sedlo na židli vedle vás a chvilku vám koukalo přes rameno.
Součástí článku na téma hravost byl i malý testík.
Na následující otázky odpovězte ano nebo ne.
Za každou kladnou odpověď si započítejte 1 bod.
1. Když vám vaše dospívající dítě půjčí v parku koloběžku, svezete se rádi?
2. Máte hodně zájmů a koníčků?
3. Těšíte se na Vánoce, svátky a narozeniny?
4. Chcete dělat lidem radost? Vymýšlíte pro ně rádi překvapení, abyste je pobavili?
5. Dostanou vás častěji reklamy, ve kterých vystupuje zvíře nebo plyšák?
6. Dáte se na věčírku přemluvit k veřejnému karaoke?
7. Zajdete si občas jen tak na zmrzlinu nebo na limonádu?
8. Věříte, že je na světě víc dobrých lidí, než těch zlých?
9. Umíte se dojmout u knížky nebo filmu a nestydíte se na veřejnosti za pár slz?
10. Dovolíte lidem, aby vám říkali zdrobněle nebo nějak roztomile?
Výsledky budou až úplně na konci a teď ještě pár těch mých výtvorů.
Tvoření z poněkud netradičního materiálu - hvězdy z roliček od toaleťáku a blýskavé mašličky z těstovin.
( Mašličky: nápad Anička, realizace Anna a Magdalena)
 |
Slíbené výsledky:
6 a více bodů:
Zůstalo ve vás pořád to dobré z dítěte. Umíte se radovat, vnímat svět bezelstnýma dětskýma očima
a umíte si tudíž i hrát.
3 - 5 bodů:
Na svá dětská léta jste ještě úplně nezapomněli, ale často se necháváte převálcovat každodenní rutinou.
Hry by vám udělaly opravdu dobře.
0 - 2 body:
Neberte život tak vážně! Nenechte se ubíjet povinnostmi, zodpovědností a černými myšlenkami, jak je všechno
k ničemu. Budete pak mnohem šťastnější.
Jak jsem dopadla já, asi ani říkat nemusím.
Přeji Vám všem ještě jednou překrásné Vánoce.
PS: Ať bez ohledu na počasí zaslechneme andělů hlasy.
Bevíčková
Téma týdne - Jak být šťastný?
Žádné komentáře:
Okomentovat