26. 8. 2020

Pítko pro kočku

Čas od času mě posedne podivné nutkání něco vytvářet. Lepit, motat, skládat, lakovat a natírat, něco kutit rukama. Občas vznikají výtvory kulantně řečeno v běžném životě neupotřebitelné, někdy se ale zadaří a povede se i něco, co přinejmenším může plnit roli dekorační. Popravdě? Je mi to jedno. Už jsem se nejednou zamýšlela nad tímhle svým tvořením, co se vrací jako malarická horečka, odkud se bere a proč a dospěla jsem k závěru, že když mi něco přináší tolik radosti a potěšení, když mi díky němu před usnutím místo černých scénářů běží hlavou pestrobarevný film, o tom, co všechno bych mohla ještě umotat, omozaikovat, slepit a natřít, je to síla jednoznačně pozitivní a dobrá a není třeba se v tom nějak pitvat.

  
Na mozaiku jsem stejně jako na mnoho jiného narazila na Pinterestu, jenže se mi zdála poměrně složitá na provedení a docela drahá na nějaké amatérské pokusy - chci tím říct na to, aby se to něco jen tak vyhodilo. Asi dva roky jsem si sem tam něco o mozaice a jejím lepení a spárování přečetla a občas se zasnila nad překrásnými pítky pro ptáky, stolečky změněnými mozaikou z prostého a často evidentně značně opotřebovaného kusu nábytku na výstavní solitér s nádechem uměleckého díla, omozaikovanými schody, květináči, zrcadly.

Letos zjara jsem dospěla k závěru, že teorie i opatrnosti bylo dost, že už jsem utratila horší peníze za větší blbosti a tak jsem si objednala speciální kleště na štípání mozaiky, lepidlo a spárovací hmotu. Mozaikové kameny jsem měla vyhlédnuté už dávno v Uni Hobby ve Svitavech a při nejbližší příležitosti jsem koupila tři první čtverce bazénové mozaiky. Dotýkat se mozaikových kamínků je stejně příjemné jako třeba žmoulat v dlani kaštany, jsou hladké, chladné, hezky zbarvené. Pro mě jako požitkáře šťastně podléhajícího kouzlu barev a tvarů bylo rozkoší už samotné přehrabování v krabicích s mozaikou a přemítání, jakou barvu do začátku zvolit - to vše pod bdělým dohledem prodavače, který po dvaceti minutách došel k závěru, že zaručeně chystám něco nekalého možná nacpat si pár těch čtverců za tričko a za nervního kroužení otrávené rodiny. Ano, nakupovat s rodinou je jedna velká radost, zvlášť je-li to něco, co nezajímá nikoho jiného než mě. Po dlouhém a těžkém rozhodování zvítězila modrá a bílá, klasika, která nezklame.

Mezitím už jsem měla i vymyšlené, co budu mozaikou zdobit. Pítko pro ptáky. Na podzim, když přišel nečekaně noční mrazík, pítko, ve kterém ještě byla voda, zamrzlo a prasklo. Letos na jaře, když jsem ho dávala do zahrady, jsem tu prasklinu jen tak halabala zatřela lakem na nehty, protože jsem zrovna neměla nic jiného po ruce a i když to pomohlo, z estetického hlediska to byl propadák.

Velice mě překvapilo, jak snadno se kleštěmi odlamují kousky mozaiky. Vcelku není problém ani zakulacený tvar. Při štípání mozaiky je určitě dobré chránit si oči brýlemi, přece jenom je to sklo a droboučké ostré odštěpky létají překvapivě daleko. Není jich moc, ale jistota je jistota. Navíc doporučuji po každém stříhání mozaiky vysát, zvlášť pokud všechno tvoření probíhá v kuchyni - jako u nás - a navíc chodíte doma bosky. Mám zkušenost, že kdyby byl na podlaze jeden jediný střípek, zaručeně skončí v mé noze.

Když se nám asi před dvěma roky průvanem rozbilo sklo ve dveřích u ložnice, bylo těch střepů podstatně víc. Všechno jsem důkladně uklidila, vysála, vytřela. Po týdnu jsem si ten jediný střípek, co zbyl někde na podlaze, samozřejmě píchla do nohy a to tak šikovně, že jsem ho zaboha nijak nemohla dostat ven. Nějaký ten týden jsem s tím chodila, bolelo to, ale dalo se to vydržet, pak asi zarostl hlouběji a dlouhou dobu jsem si na něj ani nevzpomněla. Asi po roce mě znovu začalo cosi tlačit při chůzi a tak jsem dloubala v chodidle tak dlouho, až mi z něj vypadl jakýsi kamínek, jehož základem byl nepochybně onen střípek ze dveří. Ohavné, vím. Leč pravdivé. Nechci ani domýšlet jakým procesem v noze prošel. A jak myslíte, že to dopadlo při posledním stříhání mozaiky? To si pište. Měla jsem ho tam. Prostě pokaždé vysajte a noste brýle a papuče

Skládání mozaiky je velice zábavné. ale vyžaduje trpělivost, jinak si naděláte moc velké mezery a ty pak budete horko těžko vyplňovat mrňavoučkými střípky, které se nakonec stejně ztratí ve spárovačce. Ano, mluvím z vlastní zkušenosti. Lepidlo jsem použila speciální na mozaiku a kameny, které po zaschnutí zprůhlední, navíc se naředěné vodou používá i na závěrečné přelakování. Spárování je taky sranda, nic složitého. Pevně držící mozaika se vyspáruje, pak se nechá šest hodin zaschnout a otře se mokrou houbičkou a po dalších šesti hodinách se vyleští suchým hadříkem. Na závěr se to celé přelakuje. Tadááá! máme hotovo a první mozaika je na světě.





A protože mě mozaikování chytlo, hned jsem přemýšlela, co ještě polepit. Nakonec to odnesla miska pod květináč, která prošla metamorfózou a stalo se z ní také pítko. Nebo minibazének. Nechtěla bych si nějak protiřečit, mozaika se mi moc líbí, ale přiznám se, že při pohledu na výsledek svého snažení mně to nakonec přišlo mozaikové až moc, jestli víte, co myslím. Zjistila jsem, že to nejspíš bude tou bílou spárovačkou. Při dalším pokusu zkusím spárovací hmotu obarvit na modro nebo na zeleno, podle zvoleného motivu. Vyzkoušet to asi budu moct už brzo, protože se mi ozval první zájemce, který by chtěl něco odekorovat. ;) Pítky jsem se totiž pochlubila na facebooku a jedna kámoška se hned zajímala. jestli bych jí taky něco nevytvořila.






Nakonec jsem zjistila, že mozaikování není zdaleka tak složité, jak se na první pohled zdá a možná se to samé dá říct i o spoustě jiných věcí. Možná sami sebe limitujeme tím, že pochybujeme o svých schopnostech a už dopředu věříme spíš ve svůj neúspěch. A nebo se naopak vyplatilo to odkládání a v podstatě důkladná teoretická příprava.

Jen mi při tom mém tvoření nedocvaklo, že případní ptačí žíznivci se neslučují s nepopiratelným faktem v podobě našich třech koček, které se potloukají porůznu kolem domu a chtěla-li bych být hodně dramatická, řekla bych, že jsou doslova žíznivé po krvi a obzvlášť po té ptačí. A tak nám zahradu zdobí dvě pítka, ze kterých pijí hlavně kočky. Prostě pítka pro kočky. :)




22 komentářů:

  1. Moc pěkné mozaiky. Pokud bych si mohl vybrat z různých variant malarických horeček, tohle vypadá jako dobrá varianta :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I mně to přijde jako ta nejlepší možná varianta. Děkuji. :)

      Vymazat
  2. No, nediv se, že to kočky láká, když jsou tam ty rybičky...

    OdpovědětVymazat
  3. Je to krásné, je to dokonalé.
    Pořídila jsem si na zahradu pítko, nikoliv tak krásné a dekorativní jako jsi vyrobila. Za dlouhých pět let jsem se nepotkala s jediným opeřencem, všichni se ráchají v jezírku a potůčku. Jsou nevděční, jsou to zhýralci, já do mozaiky nejdu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdesi, nejspíš na fb, jsem viděla fotky nějaké paní, normálně jí sýkorky létají na stolek, kde jim sype cosi do šálku, do košíčku, různě to střídá, aby to na fotkách vypadalo pokaždé trochu jinak a ti zlotřilí opeřenci se můžou přetrhnout. Ty fotky má fakt překrásné, rovnou na výstavu. Já jsem u nás neviděla jedinou sýkorku, co jsme oddělali na léto krmítko, asi budem muset dokrmovat i v létě. O pítkách ani nemluvím, těmi se kochám jen já, zvěři jsou šumák. :)

      Vymazat
  4. Je to krásné, jsi šikulka.

    OdpovědětVymazat
  5. Ha! To mi připomíná, že jsem si ještě neobjednala ty kleště! 😀

    Mozaiky jsou úžasné, krásně napsaný článek, takový hladící 😊, úplně mi tvůj popis připomněl, jak jsem to se střepy u své mozaiky měla já, taky totiž tvořím v kuchyni 😀. Mojí sestře zase začala po letech vylézat ze zadnicové půlky několikacentimetrová tříska. Když byla malá, houpaly jsme se na starých dřevěných houpačkách a ona si zadřela do zadku třísku. I když by se spíš hodilo napsat klacek, na pohotovosti jí vyoperovali, ale evidentně ne důkladně 😀.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, až mi zatrnuly zuby a rozbolela zadnice, je to příšerná představa, taky se teda přitom musím smát, neuvěřitelné úrazy. A víš že něco takového není zas až tak výjimečné, co jsem tak různě mluvila s lidmi - ne že bych teda vykládala každému na potkání to o tom střípku a kamínku :D - ale občas něco mezi řečí člověk utrousí. Obzvlášť strašné mi přišlo, když mně švagr vyprávěl, že si takto zarazil do nohy svůj vlastí ustřižený nehet, že mu to v chodidle nedělalo dobrotu, asi nemusím říkat. Zlatý střípek, to je přece jenom cizorodé těleso, ten nehet mi přijde ještě ohavnější. :D

      Vymazat
  6. Krásné :) Mozaiku jsem ještě nezkoušela ale už jsem o ní dost četla... možná se někdy pustím i do tvoření...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Čtení je dobrý základ, já jsem si takto o mozaice taky nejdřív jenom četla.:)

      Vymazat
  7. Tak to je tedy moc hezké. Když to tak popisuješ, lehce to vyvrací můj letitý dojem, že do něčeho tak složitého a náročného bych se nikdy nepustila. Začnu tedy teorií....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měla jsem úplně stejný dojem, dokud jsem se do toho prostě nepustila. Myslím, že když a až začneš, tak to bude mít ten samý průběh. Teorie je samozřejmě důležitá, ale dva roky příprav jako u mě jsou skutečně skoro až zbytečné. :D

      Vymazat
  8. To pítko pro ptáčky nebo kočky, to už je vcelku fuk, je fakt krásné. Mozaika chce asi dost trpělivosti, kterou nemám, ale láká mě to. Viděla jsem barevnou mozaiku třeba na květináčích a zas tak složitě se to netvářilo. Každopádně ta trpělivost je důležitá ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, je to jak píšeš, nic složitého, nakonec složité se zdá i pletení a háčkování a stejně se do něj spousta lidí pustí. Tak je s chutí do toho. Držím palce, ať se daří. :)

      Vymazat
  9. Viděla jsem obě mozaikový krásky na fejsu a moc se mi líbil tvůj článek. Trochu jsi mě navnadila, protože se mi před časem rozbila krásná mozaiková lampička na čajovky a chtěla bych ji dát zas dohromady. Ale ten bordel ze štípaných mozaik mě trochu děsí, i když bych si asi fakt pořídila ty ochranný brejle, protože při mým štěstí bych ten střep neměla v patě, ale v oku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a ještě mě teď napadá, že Janinka mozkovna psala o tom, že sklo řezala řezákem, na fb u příspěvku je fotka, tak možná by se ti víc hodil než kleště.

      Vymazat
    2. Řezák sice doma mám, ale ještě jsem s ním do skla neřízla, pořád se k tomu odhodlávám 😁.

      Vymazat
  10. Já mám normální brýle, bez kterých vidím jak krtek a na ochranu očí stačí. Ono když přijdeš na to, kde kleštěmi zabrat, tak to už skoro vůbec nelítá kolem, tlak kleští musí působit zkraje skleněné kostičky, pak se stříhá stejně snadno jako papír. Když si dáš kleště doprostřed, rozštípne se kostička také, ale vyžaduje to víc síly - ale ne o moc - a trošku to létá kolem, ale taky nic tragického. :) A děkuju za pochvalu.

    OdpovědětVymazat
  11. Mozaiku jsi zvládla tak dokonale, že asi ty kousky nejsou patrné, vše vypadá jako talíř, na němž je obrazec mozaiky nakreslen.

    OdpovědětVymazat
  12. Miloši, děkuji, ty jsi vždy tak galantní a laskavý, to je moc milé. Mám radost, že se mozaika líbila. :)

    OdpovědětVymazat