25. 2. 2021

Jak to bylo s Ledou /2/

 Dvířka

22.12. 16.00
S každým vyfouknutým obláčkem kouře Ledino srdce zpomalovalo. Zaplavila ji únava tak mocná, že zapochybovala, jestli vůbec dojde domů. Adrenalin se vyplavil a dostal ji ze supermarketu ale teď byl pryč a zůstal po něm jen třas nohou. A zívání, jako by tím vším byla znuděná. Ve skutečnosti byla jen k smrti ospalá. Leda se opřela o zábradlí a bezděčně tak napodobila svého společníka, který s požitkem vychutnával cigaretu a přitom zasněně hleděl na tmavé nebe, které nevěstilo nic dobrého. K večeru měla přecházet přes území České republiky studená fronta přinášející vydatné sněhové přeháňky, které mohly přejít ve sněhovou bouři. Leda nepochybovala, že se nachází v regionu, který bude poctěn pořádnou sněhovou nadílkou. Popravdě by ji nepřekvapil ani déšť žab, slimáků nebo jiných potvor. Soudě podle oblohy se schylovalo k něčemu hodně ošklivému. Dimo mocně potáhl z cigarety a otočil hlavu k Ledě. To, co pronesl, nedávalo smysl a přesto jako by to bylo potvrzením všech Lediných obav. ,,Je to tím bílým vláknem," řekl. ,,Tak to začíná."


Dřív
Lída Malá začala o změně jména uvažovat už dávno předtím, než si byla jistá, že ji překládání společně s pravidelnými sloupky v několika regionálních a dvou opravdu známých časopisech uživí. Leda Horká podle Lídy dokonale vystihovalo její rozporuplnou duši. ,,Je to oxymoron, chápeš?" sdělovala nadšeně své tehdejší spolubydlící, která si slovo později vygooglila a oddechla si, když se ujistila, že nejde o druh mozkového nádoru. ,,To je vážně skvělý!" zaradovala se Tanya vlastním jménem Alžběta Komárková, toho času blogerka, influencerka, zpěvačka a budoucí velká hvězda vystupující s kapelou originálně pojmenovanou Tanya a buráci. Dva z buráků byli jejími bratry a třetí potenciálním nápadníkem. Kapela se původně jmenovala Tanya a burani, jenže pak někoho z členů celkem oprávněně napadlo, že název je až příliš, jak jen to říct, buranský a tak dostali šanci buráci. Smůla byla, že ani jeden z členů kapely neměl víc hudebního sluchu než Tanyin buldoček Howard a tak se dalo čekat, že jejich cesta na vrchol české hudební scény bude poněkud zdlouhavá. Což ale kapele ani v nejmenším neubíralo na nadšení. ,,Když začali zkoušet, mysleli jsme se ženou že vypukla válka." Nechal se prý slyšet majitel rodinného domku sousedícího se starým skladem, ve kterém Tanya a buráci pilovali své hity. Moudře pomlčel o tom, že v prvním leknutí popadl rýč a jal se jím mlátit do vrat skladu, dokud vyděšení umělci nevyskákali oknem. Poté, co se takto vzájemně vyděsili, ustálil se vztah pana Lněničky a buráků na tiché nevraživosti. Už nikdy nevzal do ruky rýč dokonce ani motyku, ale bylo pár večerů, kdy pečlivě zvažoval, kolik by mu takové dejme tomu středně těžké ublížení na těle s dobrým právníkem hodilo let a jestli by to přece jenom nestálo za to.  


22.12. 16.07
,,Vy o tom něco víte?" neubránila se Leda zvědavé otázce i když jí všechny instinkty napovídaly, aby co nejrychleji zvedla zadek a zamířila k domovu. Krom toho volání z nákupní tašky bylo čím dál lákavější. Leda už věděla, jak se cítil Odysseus, když zaslechl zpěv Sirén. Byl to sir Merlot, kvůli komu se vydala na nákup a Leda už se viděla, jak nejdřív zakrouží po vzoru sommeliérů skleničkou. Jak přivoní, aby ji do sebe vzápětí úplně nesommeliérsky hodila a nalila si další. Zatímco radiátory vydechují teplo, občas v nich zapraská, jako by se někde uvnitř pohnul spící tvoreček a za okny sílí sněhová bouře. Z ní strach neměla, věděla, že je ve společnosti dobrých přátel. Sir Merlot ji ochrání před bouří. I před smutkem.


Leda si uvědomila dvě věci, za prvé, že se zatoulala v myšlenkách, kam nechtěla, za druhé, že jí je zima. Cigareta jí dávno vyhasla. Cvrnkla ji do křoví za sebou. V tu chvíli si všimla, jak se setmělo. Na tváři ji studily sněhové vločky velikostí připomínající motýly. Krajkové. Upaličkované z vody a zimy. ,,Jak to teda myslíte?" obrátila se nedůvěřivě na Dima. ,,S tím bílým vláknem, že to tím začíná?" upřesnila. ,,Ty o tom něco víš?" rozhodla se náhle pro tykání. Muž stál jen kousek od ní, zíral do nebe, jako by něco vyhlížel a tiše si pohvizdoval. Když promluvila, otočil hlavu a podíval se Ledě do očí.
 ,,Jestli chceš, povím ti o tom víc. Ale ne tady. Vím o jednom místě, kde budeme v bezpečí, před tím, co se sem žene. Vlastně už je to skoro tady." ,,Jasně," zasmála se Leda svým nejprotivnějším smíchem. ,,Na to ti tak skočím. Víš co, nech si to pro sebe, mě to vlastně zas tak moc nezajímá. Já už stejně musím..." Volání její osobní Sirény bylo skoro nesnesitelné, lekla se, že by je mohl uslyšet i ten podivný chlápek, co na ni zkoumavě koukal. 

,,Ale to by mělo, Lído. To by mělo," pronesl Dimo zpěvavě a znovu se zadíval do nebe, které bylo téměř černé. Když se Leda rozhlédla, pochopila, že sněhová vánice právě dorazila. V hustém sněžení nedohlédla ani na roh supermarketu, natož k paneláku. A pak ji napadlo něco, z čeho ji zamrazilo mnohem víc. 
,,Jak víš, že se jmenuju Lída?" Dimo jen pokrčil rameny. ,,Pojď za mnou!" Sice zvýšil hlas, ale silný vítr mu slova vyrval ze rtů, takže Leda spíš než na jeho slovní vybídnutí reagovala na gesto, kterým jí naznačil směr. V jednom měl pravdu, tady zůstat nemohla. Ještě nikdy nezažila tak rychlou proměnu počasí. 


Dřív
Lída, která o sobě uvažovala výhradně jako o Ledě, měla za sebou docela mizerný rok. Začalo to v lednu podezřením, že silvestrovská párty s Tanyou a buráky a čtyřmi z jejich osmi stálých fanoušků zřejmě bude mít dohru. Za devět měsíců. Lída měla obavu, že je těhotná. Po dvou dnech měla jistotu. Po dalších dvou dnech bylo po všem. Obyčejné zpoždění. Všehovšudy byla těhotná pět dnů. V technickém smyslu slova ani to ne. Jenže když se ukázalo že poplach byl planý a signály vysílané tělem falešné a fanoušek kapely s přezdívkou Brioš, kterou nikdo zpětně nedokázal dešifrovat, se taťkou přece jenom nestane, pocítila Leda ke svému zděšení nedefinovatelný smutek a úzkost. Pětatřicet, pětatřicet odtikávaly hodiny lhostejně. Ledin smutek částečně zaplašilo další setkání s Briošem. Po zdolání deseti lahváčů, které chtěl korunovat vlastnoručně namíchaným koktejlem nazvaným příhodně duhové oko, předvedl takový šavlový tanec, že přivedl Ledu na myšlenku, zda r v jeho přezdívce nebylo původně l.

 
V březnu se Leda tak trochu zamilovala. Tak trochu proto protože zamilovat se úplně, totálně nebo přímo šíleně jí Svatopluk prostě nedovolil. Sváťa nepopíral, že víkendy s Ledou - hlavně noci - ho dost baví. Nadšeně hovořil i o prodlouženém víkendu prožitém v malém penzionu s výhledem na náměstí Českého Krumlova, který Leda o prázdninách naplánovala a z větší části zaplatila. Jenže vždycky, když se Ledě zdálo, že k sobě mají úplně nejblíž, jak jen mohou dva lidé mít a začala opatrně plánovat, Svatopluk se rozpomněl, že slíbil mamince, že ji odveze k lékaři, k sestře, na úřad, že mamince vybílí, natře okna, vymění zábradlí. Ledu napadalo, že pro Svatopluka by možná bylo snadnější a méně časově náročné kdyby mamince postavil zbrusu nový barák. Jenže bylo jí už přece jenom pětatřicet a tak dospěla k rozhodnutí, že lepší kutil v hrsti než princ na střeše a držela se Svatopluka jako ztracené štěně. Nakonec, maminka tu taky nebude věčně, říkala si její dobře tajená praktická část a ten opravený barák by se mohl hodit. Vcelku jí nepřišlo nijak podezřelé, že ji Sváťa ani jednou nepozval domů a ani do budoucna nejevil touhu seznámit dvě osudové ženy svého života. Leda sama měla se svými rodiči a celkově s rodinou dost napjaté vztahy a tak jí ani nepřišlo na mysl, že Svatopluk by to mohl mít jinak. 


22.12. 16.15
Leda koukala nerozhodně za Dimem. Jednu chvilku viděla jeho záda v propálené uválené bundě a vzápětí kolem sebe měla jen bílou pohyblivou stěnu. Krom hučení větru nebylo slyšet jediný zvuk, jako by se město kolem někam ztratilo. Usnulo zimním spánkem. Možná vymřelo. Leda se konečně odlepila z místa, popadla tašky a tiše zadoufala, že nejsou natolik promáčené sněhem, aby se protrhly. Jenže v tu chvíli jako by se ztratila, nedokázala se rozhodnout, kterým směrem se dát. Přešlapovala na místě a pomalu se jí zmocňovala panika. Bude muset zpět k hlavnímu vchodu a schovat se uvnitř, než se to přežene. Od pokladen tam stejně není vidět, uklidňovala se a případní svědkové potupné scény už budou dávno pryč. Když ji popadla za rukáv umouněná ruka, která se zdánlivě vynořila odnikud, vykřikla leknutím. Dimo ji držel pevně a rychle ji spíš táhl než vedl kolem skladu k zadní straně supermarketu. Tam se zastavil a jako by něco hledal na oprýskané zdi s dlouhými cáry odlupující se barvy neurčitého odstínu. ,,Bezva," zavrčela Leda, ,,je to fakt hodně zajímavej pohled, někdy si sem zajdu a nafotím si to." Dimo si jí nevšímal, tiše si pískal a po chvilce spokojeně přikývnul. Chvilku šmátral po zdi a pak stisknul jakousi kliku, o které by Leda přísahala, že tam ještě před pár minutami nebyla. Najednou Leda rozpoznala na pozadí oloupané stěny obdélníkový tvar. Malá dvířka, která Dimo vzápětí s táhlým  zavrzáním, které znělo jako zmučené sténání, otevřel. Za nimi byla černočerná tma. Tma. A zvláštní hučení.

 

Dřív
Svatopluk Ledě vlastně zas tolik nelhal. Opravdu jezdil za maminkou. Jen ne za tou svojí. Tahle maminka měla v horním šuplíku komody uložený spolu s rodnými listy i list oddací a na něm figurovalo Svatoplukovo jméno coby jednoho z dvou hlavních aktérů. Těch nejhlavnějších. Další z rodných listů uložených v komodě, ten zářící novotou s nejméně ohnutými roky, patřil Klárce Boháčkové toho času pětileté. I na tomto listu figuroval Ledin Svatopluk Boháček. Jako otec. 


Nevýhodou malého města je, že na utajení některých informací je prostě příliš malé. A zvlášť na utajení senzací, jako té o solidně působícím, ženatém vedoucím drogerie TETA a jeho pohledné nové přítelkyni, která sekla s prací na finančním úřadu, aby se živila bůh ví čím. Ale nic dobrého to zaručeně nebylo, špitali si vzrušeně členové místního SDSM. Spolku dobrovolných strážců morálky. Jinými slovy drbny. Jejich hloučky zabrané v hovoru připomínaly hráče amerického fotbalu shromážděné k poradě. A tak se stalo, že informace o Ledině novém vztahu doputovala i ke kapele a jejím stálým fanouškům. Roli posla špatných zpráv na sebe vzal překvapivě Brioš. Po jedné zkoušce kapely a mnoha litrech piva, mu kolem druhé ráno Tanyin potenciální nápadník svěřil, že byl opravdu jen malý ždibíček od toho stát se otcem. Informaci, kterou jemu samotnému pod pohrůžkou trestem smrti pošle-li ji dál, svěřila Tanya. Vyzrazení tohoto malého tajemství mělo za následek, že Brioš strávil dva dny ve stavu hlubokého zamyšlení. Když třetího dne k večeru přišel k sobě, zhnuseně odkopl prázdnou bednu od piva - poté co ji důkladně prozkoumal, jestli aspoň jedno nezbylo - zakopl o druhou, což ho natolik probralo, že dokulhal do ložnice, kde sebou plácnul na postel a usnul spánkem zhrzeného milence a ošizeného otce. Nic na tom neměnil fakt, že Ledu viděl všehovšudy pětkrát, z toho jen jednou skutečně zblízka a nic nenasvědčovalo tomu, že by na tomto uspořádání chtěla Leda cokoli měnit. Příštího dne se Brioš důkladně oholil, učesal, prohrabal skříň, kde ke svému překvapení objevil maturitní oblek, který se od té velké slávy jen nepatrně zmenšil. Brioš to šikovně vyřešil rozepnutým sakem a vyhrnutými rukávy. Nakolik úspěšná byla jeho proměna mu potvrdila sousedka, která se vracela z nákupu, právě když Brioš strkal do kapsy klíč od bytu. ,,Na toho se nedozvoníte. " sdělila mu ochotně. ,,Beztak zas někde chlastá." Brioš to nijak nekomentoval, vděčně využil inkognito, které mu skýtala jeho nová podoba a jako myška proklouznul kolem sousedky, čímž ji jen utvrdil v přesvědčení, že má za lubem něco nekalého. Což nakonec nebylo tak úplně nepravdivé. 


22.12. 16.20
Při pohledu do černočerné tmy za dvířky Leda znovu zaváhala. Všechno jí napovídalo, že dělá největší chybu svého života. Když jí vichr skoro vytrhnul tašky z rukou a hodil jí do obličeje hrst sněhu, přikrčila se a prolezla pod Dimovou rukou, kterou dvířka přidržoval, aby je vítr nepřibouchl. Uvnitř zůstala stát. Spíš cítila než viděla, že se Dimo protáhl kolem ní. Bílý obdélník, ve který se smrsknul venkovní svět, se zmenšoval, až se s novým zasténáním dvířka neprodyšně dovřela. Byli uvnitř. Ale čeho? Supermarketu? Skladu? A proč je tady taková tma? Pak si Leda uvědomila, že tma už není neproniknutelná. Před sebou rozpoznala kovové zábradlí. Když se naklonila, uviděla že odkudsi zdola se line slabá nažloutlá záře, ve které uviděla úzké kovové schody. Dimo už byl v polovině cesty dolů, ani se nenamáhal přesvědčit, že jde za ním. Leda přiložila ucho k místu, o kterém se domnívala, že jím před chvilkou vstoupili. Uslyšela tlumený hukot větru. Zkusmo do dvířek zatlačila, ale vlastně ji příliš nepřekvapilo, že se neotevřela. Mohla zůstat stát ve tmě na vrcholku schodiště a křičet, dokud ji někdo nenajde a nebo mohla sejít tam dolů, za Dimem a tím teplým světlem. Rozhodla se pro druhou možnost. Jednou rukou popadla tašky, druhou se chytila ledového zábradlí a pomalu začala sestupovat dolů. 


3 část - Emetrika

3 komentáře:

  1. Tak nevím. Vyklube se z tho nakonec nějaký sen? takový dojem z toho čtení mám, ale možná se pletu.. Jdu na další díl.

    OdpovědětVymazat
  2. Oxymoron jako druh mozkového nádoru... Báječné! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Těch zájemců na jednu ženu je tedy trochu moc, jakpak to vyřeší?

    OdpovědětVymazat