Že bude oslava velikonoc třeskutá, jsem po předchozích zkušenostech s prožíváním těchto svátečních dnů víceméně očekávala, viz. předchozí článek Dejte vejce malované. Ovšem to, co se u nás dělo, bylo moc i na mě.
Varování se nám dostalo už den předem, v den největšího křesťanského svátku. S požehnáním to však nemělo nic společného, spíš bych řekla s prokletím. V neděli ráno, zřejmě pod dojmem svátečních dnů, začala stávkovat pračka. Důsledně vyplavila nejenom naši koupelnu, ale i tátovu, která se nachází v našem rodinném patrovém domku přímo pod naší. Jak se oteplí, budeme malovat.
Šena, jedna z našich koček, okouzlená pohledem z otevřeného koupelnového okna, se nechala unést dojmy natolik, že z něj vypadla. Naštěstí pouze sjela po střeše verandy a přistála na hromadě sněhu, který sjel ze střechy asi týden před ní. (U nás na dvoře můžeme bobovat ještě dnes.) Následně ji trošku pocuchal a prohnal vlčák Maxík, vždy připravený na nějakou srandu. Jak musel být potěšený nečekaným návštěvníkem spadlým z nebe, přesněji řečeno ze střechy.
Vejce se projevila jako neobarvitelná - netuším, kde se stala chyba - a mazanec jsem připálila - poživatelný však asi byl, marně jsem ho hledala v pondělí ráno dcerám k snídani. Korunu všemu nasadilo příbuzenstvo, hojně nás na velikonoční pondělí navštěvující, s ujištěním, že se velmi těší na oslavu mých čtyřicátých narozenin. Jako by nebylo dost Velikonoc.
Pro mne je příprava na narozeninovou oslavu ve stadiu, které se dá stručně vyjádřit zvoláním: Já budu mít už zas narozeniny?
Zmoženi emocemi jsme s manželem dopili slivovici určenou pro koledníky a přivodili si tím bezesnou noc plnou obav z věcí nadcházejících. O ránu bych raději ani nemluvila. V mrazivé náladě jsme tentokrát vstávali my. Dcerky byly jako rybičky.
Příští velikonoční pondělí odcházím do lesů a trávím den v krmelci.
Žádné komentáře:
Okomentovat