První část knihy Léčení duchem je věnovaná F.A.Mesmerovi a naprosto mne uchvátila. Stejně jako zámořské plavby v Magellanovi, podobně i dějiny psychoanalýzy jimž je věnována tato kniha, mne nikdy nijak zvlášť nezajímaly. Znovu mně však pan Zweig dokázal nadchnout svým neokázalým, srozumitelným a hluboce lidským přístupem, stejně jako zajímavě zvolenými postavami.
Franz Anton Mesmer, německý lékař, který zcela náhodou, či spíše omylem objevil způsob léčby pomocí sugesce. Zpočátku přikládal léčebné účinky tehdy oblíbenému magnetu, který přikládal k tělu nemocných. Odtud pochází nesprávný název jeho léčebné metody - animální magnetizmus.
Brzy však objevil, že stejných výsledků lze dosáhnou i bez magnetu, kdy působí pouze charizma léčitele a důvěra pacienta. Později byl nazván tento léčebný postup po něm, tedy Mesmerismus a přestože Mesmer nedokázal svůj objev dovést až do konce, stal se jedním ze zakladatelů moderní psychoanalýzy.
Tragédie ducha vzniká všude tam, kde vynález je geniálnější než
jeho objevitel, kde umělec nebo badatel nepochopí sám svou myšlenku
a musí ji odevzdat světu nedohotovenou. To je případ Mesmera.
Dějiny oslavují jen dovršitele, ne toho, kdo stojí na počátku,
jedině vítěze oblévají září, předbojovníky však uvrhnou v temnotu.
To byl osud Mesmera, prvního z nových psychologů, který na sebe vzal
nevděčný úkol, věčný úděl toho, jenž přišel příliš brzy.
Neboť stále znovu se naplňuje nejstarší, barbarský zákon lidstva,
kdysi platný v krvi a dnes ještě v duchu, onen neúprosný příkaz, který za
všech dob požadoval, aby prvorozenci byli obětováni.
Druhá část knihy představuje Mary Bakerovou-Eddyovou zakladatelku Christian Science tedy Křesťanské vědy. Přestože bych nazvala Christian Science spíše sektou než samostatnou léčebnou metodou, nedá se jí upřít, že tisíce lidí skutečně vyléčila. Důvodem však není ona neslučitelnost Boha s nemocí jak tvrdí Mary Bakerová, ale opět jev, který objevil (či spíše znovuobjevil a popsal) již Mesmer a na jehož základě je tato snad metoda, snad víra vystavěna. A to sice ono známé víra tvá tě tě uzdraví. Ať je to jak chce, někdy to skutečně platí.
Tak jako lze Mesmerismus krátce shrnout slovy Věřte a chtějte.
podobně se dá shrnout Křesťanská věda slovy Kristus a dolar.
Po přečtení pár stránek o Mary Bakerové - Eddyové mne napadala slova jako hysterka, fanatismus, hypochondrie. Ovšem pan Zweig nedovolí svému čtenáři takovýto zjednodušený, černobílý a předsudků plný názor. Přinutí čtenáře přemýšlet o životě svých postav a vidět věci jinak. A proto musím říct, že ačkoliv Mary Bakerová byla hysterkou a hypochondrem a fanatikem, zcela bez pochyb byla také výjimečnou a rozporuplnou ženou.
Nejlépe to opět vystihl pan Zweig.
Neboť kouzlo její složité duše leží právě a jedině v promíšení jejího protichůdného založení, v nenapodobitelném propletenci duchovní naivity s praktickým smyslem pro peníze, v jedinečném sepětí hysterie a vypočítavosti.
Tak jako uhlí a ledek dvě zcela odlišné látky, smíšené ve správném poměru,
vytvoří střelný prach a vyvinou ohromnou výbušnou sílu, tak vzniká v této jedinečné směsi mystického a obchodnického, hysterického a psychologického nadání, nesmírný koncentrát a možná, že Amerika navzdory Fordovi a Lincolnovi, navzdory Washingtonovi a Edisonovi, nevytvořila žádný jiný duchovní typ, který by s takovou zřejmostí vyjádřil dvojkolejnost amerického idealismu a americké zdatnosti ve světovém měřítku jako M.Bakerová - Eddyová.
Uvážíme-li to důkladně, člověk nemá před fakty zavírat oči, nebyl náboženský nástroj sugesce, vytvořený M.Bakerovou - Eddyovou, přes své typické nedostatky až po dnes překonán co do rozsahu působnosti žádnou jinou naukou víry, to plně prokazuje nepopiratelnou úroveň její instinktivní psychologie.
Na poslední část knihy věnovanou Sigmundu Freudovi jsem se těšila nejvíc.
Ne snad, že bych o jeho práci věděla něco více, ale jeho jméno je mi známé,
asi jako každému. A musím říct, že jsem nebyla zklamaná i když tato část byla z celé knihy nejtěžší na čtení i porozumění. Alespoň pro mne. Je to částečně i tím, jak ostatně zmiňuje i pan Zweig, že zatímco Freudova práce věnovaná psychoanalýze jedinců, je naprosto srozumitelná, jasná a názorná, v psychoanalýze doby se jedná přece jenom z větší části o spekulaci a proto se při pokusu o její pochopení laikem není o co opřít.
Mladý neurolog se vydal po stopě jednoho z neurologických problémů,
totiž vysvětlení hysterie. To jej zavedlo do jeho hloubky rychleji ,
než předpokládal. Tam však na dně studny už probleskuje nový problém:
nevědomí. Zvedne jej a hle: ukáže se, že je to zázračné, magické zrcadlo.
Ať dopadne jeho světlo na kterýkoliv duchovní předmět,
prosvítí jej v novém smyslu.
A tak Freud, vyzbrojen silou argumentů, která nemá sobě rovna,
veden tajuplným vnitřním posláním, postupuje od jednoho vnitřního
poznatku k druhému, pokaždé stoupá vždy k dalšímu a vyššímu stupni
rozhledu - se slovy Leonardovými - jedna část se rodí postupně
z druhé a každý z těchto okruhů, stoupajících ve spirále,
nenásilně zapadá do jednotného obrazu duševního světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat