Dva cizinci

Stěny z hvězd, závěsy zlaté
prostěradla v barvě nebe,
povlečení se srdíčky,
dva cizinci vedle sebe.

Dva cizinci vedle sebe

zády k sobě otočeni,

bez pozdravu bez polibku

do vlastních snů ponořeni.

Do vlastních snů ponořeni

ztraceni v odlišných světech.

Vstřícnost, láska, soucítění

umřely ve zvadlých květech.

Umřely ve zvadlých květech

na kompostu pohozené.

Nechtěné a nehledané

ke konci snad předurčené.

Dva cizinci vedle sebe

zatrpklí a znechucení,

náhodný dotyk je zebe

víc než mrazu políbení.