Bordel v bytě - šťastné dítě

14.května 2010 

Udolaná počasím, vztahy a financemi, v náladě hluboko pod bodem mrazu,

rozhodla jsem se vylepšit si náladu důkladným úklidem. Jak naivní!!!

Vypozorovala jsem totiž určitou spojitost mezi stavem svého nitra a stavem domácnosti a zadoufala, že to bude fungovat i tentokrát a nastolím řád vně i uvnitř. Chyba lávky!

Při vstupu do pokoje dcer mi vždy znovu bleskne hlavou výše zmíněný slogan

Bordel v bytě - šťastné dítě vyvedený v neonových barvách. Heslo jistě optimistické a žertovné, ovšem ke koukání to není! Využila jsem tedy jejich nepřítomnosti a vtrhla k nim do pokoje, abych započala (a taky skončila!) úklid právě zde.

Na nějaké úrovni vědomí zřejmě vnímají výbušný stav svého království. Dveře zdobí cedule s nápisem: Území někoho! Vstup na vlastní riziko! Rozhodla jsem se, alespoň pro tento den, žít riskantně a vstoupit. Znovu jsem byla přinucena s láskou zavzpomínat na staré dobré časy, kdy jsem pečlivě třídila kostky, zvířátka, korálky a puzzle do patřičných krabic a krabiček. Dneska co nevezme vysavač nametám na lopatu. Večery pak trávím prohrabáváním odpadkového koše či popelnice ve snaze nalézt a znovu uvést do života věci tak cenné a nepostradatelné jako několik kuliček z vosku, rozepsaný dopis imaginární postavě, nebo pár kusů pískovce, (ze sbírky nerostů mladší dcery) v suchém bytě se značně drolícího.

Několikrát jsem taky na svůj afekt doplatila. Třeba tenkrát, když jsem v záchvatu uklízecí mánie vyhodila do sběru i učebnice na další školní rok (co to je za nápad rozdávat učebnice na září už v červnu), nebo tenkrát, když jsem nabyla dojmu, že jsem spolu s nepotřebnými papíry odnesla do kontejneru i svůj zápisník. Ne že by obsahoval něco převratného, jen bych nerada viděla jak jeho obsah koluje po vsi. Strávila jsem pak napínavé okamžiky do půli těla zanořená v kontejneru, prohrabávajíc jeho obsah smetákem vypůjčeným z místní prodejny.

Vlézt dovnitř jsem si netroufla .Tam by to šlo asi snadno. Nejlíp šipkou po hlavě. Ale jak zpátky?

Zatím největšího rozletu jsem dosáhla po Vánocích 2009. Nebo spíš začátkem jara. Asi 3. března jsem naznala, že už jsme se s vánočním stromečkem potěšili dostatečně. Já tedy určitě, lopatka jehličí každý den a přitom ještě dost zbývalo.

Přes protesty a ujišťování manžela i dcer, jak je pořád pěkný, jsem rozhodla, že musí z domu. Nažhavená svým vášnivým projevem, jsem popadla stromek a vyhodila ho z okna. Chybička se vloudí... i se stojanem! Shodou okolností procházel pod oním oknem švagr. Opět prokázal svoji mimořádnou chladnokrevnost s níž se ubírá životem. Když mu stromek zakončený bytelným  kusem železa proletěl kolem hlavy, ani nemrknul. Zadíval se na mne, zděšeně trčící v okně a s mírným pousmáním řekl: "Ahoj!"

Naše domácnost asi už nemá čím překvapit!

Ne vždy se však úklid nese pouze v duchu ztrát. Často jsou při něm znovuobjeveny věci dávno pohřešované a oplakané. Například oblíbené ponožky nošené naposledy před měsícem, ležící od té doby pod postelí, klíček k rovnátkům (nepostrádaný a neoplakávaný) ležící tamtéž, různé šperky z jejichž zcizení a tajného nošení jsem byla obviněna avšak neusvědčena, či zápisníky a školní sešity. Švagrová říká: "Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos!"

V tom případě jsou mé děti geniální!!

Až budu mít zase chuť vnášet řád do chaosu, začnu jinou místností.

Anebo svou touhu po krásném bytě a vyrovnané mysli potlačím a budu se

raději dívat na televizi, nebo z okna, nebo prostě jen dovnitř,

jestli jsem to už někde neviděla. Varování na dveřích mají právem a od nynějška je budu respektovat. Po své nejnovější zkušenosti bych ještě přidala lebku se zkříženými hnáty a znak radiace.