Uzlíky na niti

Jako nadšený čtenář sci-fi jsem milovala příběhy inspirované časem a vším, co s tímto tématem souvisí. Časové smyčky - část časoprostoru, ve které se události cyklicky opakují. Časové paradoxy - reakce zruší akci, která ji vyvolala, aneb je možné zasáhnout do minulosti a například zastřelit sám sebe, či své předky? Paralelní světy, které se staly možným vysvětlením časových paradoxů. Podle teorie paralelních světů necestujeme do minulosti, ale do světa, který je naprosto shodný s naší minulostí v okamžiku, kdy do něj vstoupíme. Následné změny tudíž nemohou ovlivnit vlastní minulost, protože ta zůstává v původním světě. Fascinoval mě Motýlí efekt, podle kterého i nepatrná změna minulosti, může nadělat pěknou paseku v budoucnosti. Zkrátka cesty časem jsou téma věčné, vděčné a nosné.

Velice jsem toužila po stroji času, s jehož pomocí bych mohla navštívit třeba třetihory, na vlastní oči se přesvědčit, jak vznikaly pyramidy, nebo zjistit, jestli Záviš z Falkenštejna byl opravdu tak zajímavý chlapík, jak se mi jeví podle knih. Uteklo mnoho let, než jsem si uvědomila, že jeden důmyslný stroj času dávno vlastním a využívám, aniž bych o tom přemýšlela. Myslím, že lidská paměť a schopnost listovat v materiálech, které archivujeme v tom skvělém skladišti mozku, je zajímavou a finančně nenáročnou alternativou cestování v čase.

Vzpomínky si představuji jako barevné uzlíky na niti života. Některé jsou růžové, modré, zlaté nebo šarlatové. Bohužel se občas vyskytnou i černé.

Moji rodiče, jak si vzpomínám, se spolu buď smáli, nebo domlouvali kvůli rozličným ptákovinám, jak už to tak bývá mezi partnery po téměř padesáti letech soužití. V prvních týdnech po mámině pohřbu jsem se pokaždé zastavila v polovině schodů k nim dolů, do přízemí a s ušima nastraženýma směrem ke kuchyni, pozorně poslouchala, jako bych mohla zaslechnout ozvěnu jejich hlasů. Bláhové, vím.

Dnes už je to opravdu jenom vzpomínka, která sice zabolí, ale ta síla se z ní vytratila. A naštěstí mám s maminkou spojené i jiné, pestrobarevnější "uzlíky".

Cesty

do jednoho místa

Snila jsem o cestách časem,

nevědoucí,

teď vím;

tím strojem jsme my sami.

Můj je porouchaný,

úponky stesku hnuly

se soukolím.

Zamrzlá v čase

naslouchám,

tam, kde ticho bolí.

O nevědění sním.

.

S tématem cestování časem a vzpomínek souvisí i starší povídka - Nedělní odpoledne.

Téma týdne - Cestování časem.