Pokud ano, pokud se opravdu nudíte, nemusíte si nutně pořizovat medvídka mývala, jak doporučuje klasik. Je to jistě zvířátko roztomilé a s nudou hravě zatočí stejně snadno jako králíček, pískomil, křeček, morče, tarantule nebo anakonda. Nevýhodou živých rozptylovačů je však jejich potřeba pravidelné péče a poměrně častá nechuť k příbytku pro ně určenému, který se pokouší za jakoukoli cenu opustit. Nevařím z vody, patřím k úzkému okruhu unikátních jedinců, kterým utekla želva. Vodní.
Naše Julča naprosto pohrdla venkovním výběhem vyrobeným ze čtyř prken, i bazénkem z lavoru zapuštěným do země. Několik dnů ji bylo možno po vypuštění pod jabloň spatřit, jak postává toužebně na zadních u jedné ze čtyř stěn ohrádky a pokouší se alespoň zahlédnout divočinu tam venku. Nakonec se jí podařilo ohradu přelézt. Dvakrát byla zadržena v půli cesty k zahradní brance, potřetí zřejmě zapnula tryskové motory, protože se ji dohledat nepodařilo, přestože jsem prolezla zahradu po kolenech a propátrala každý kout. Marně. Želva opustila svůj výběh, zahradu a naši rodinu bez rozloučení a jakéhokoli varování, že se chystá na delší cestu. Holky byly tenkrát ještě docela malé a tak asi nemusím říkat, že se to neobešlo bez patřičného řevu a prolité slzy by málem naplnily osiřelý lavor. Taky jsem se poměrně dlouho děsila možnosti, že jsem ji v trávě přehlédla a jednou někde objevíme prázdný krunýř. Nestalo se. Naopak docela nedávno přišly holky se zajímavou teorií; v řece protékající Žďárem nad Sázavou zahlédly prý vodní želvu vzhledem odpovídající naší útěkářce, jak by po těch letech pravděpodobně vypadala a vydedukovaly, že Julča neomylně zamířila z naší zahrady k blízkému potoku a na jeho vlnách doputovala až do okresního města. Hezká představa. Ale nechme želvu želvou, ať už to bylo, jak chtělo.
Pokud se opravdu hodně nudíte, mám úplně jinou radu. Pořiďte si nábytek v krabici. Čím větší almara a čím více šuplíků, tím spolehlivěji vás pokusy o správné sestavení rozptýlí. Také bych chtěla podotknout, že se zcela právem říká: co tě nezabije, to tě posílí. Takže se nejenom zabavíte, ale navíc si procvičíte sebeovládání, zvládání stresových situací a pokud se rozhodnete skládat s partnerem, prověříte i odolnost vztahu vůči nepříznivým vnějším vlivům. Troufnu si říct; dokud nesložíte s partnerem aspoň malou almárku ze zhruba sto padesáti dílů, nemůžete nikdy s jistotou tvrdit, že váš vztah je skutečně stabilní. Zmíněný předpoklad platí pochopitelně pouze v případě, že to oba přežijí. A když ne... ale to vlastně není až tak důležité...
U nás to začalo nenápadně a nenásilně, jak je ostatně zvykem podobných adrenalinových zážitků. Rozhodli jsem se pořídit si do kuchyně novou komodu. Takovou pěknou komodičku z borovice. Na letáku vypadala velmi solidně a hlavně kompletně. První záchvěv nejistoty jsem pocítila při návštěvě prodejny nábytku. ,,Musíme ji nejdřív objednat," řekl pán a paní za stolkem vedle souhlasně přikývla. ,,Přijde asi do týdne, zavoláme." Pochopitelně jsem se zajímala o to, jak tu, podle mne ne úplně nepatrnou almaru, převezeme. ,,Přijde v krabici," řekl pán s dalším velkým úsměvem a mě hlavou problesklo neblahé tušení podobající se podzimnímu smrákání. Chmurnou vizi jsem zamaskovala falešným úsměvem. ,,Bude tam nějaký návod, že?" culila jsem se podlézavě na prodavače. ,,Ale samozřejmě, bude tam podrobný návod," smál se pán jako březnové slunce. Samé sliby ale teplo žádné.
Za týden komoda dorazila, zajeli jsme pro ni, naložili podlouhlou krabici znepokojivě připomínající rakev mezi holky na zadní sedadlo a zabarikádovali tak psa v kufru. Jezdíme totiž vždycky komplet, celá rodina včetně psa, na výlety i na nákupy. Je to sice o nervy, ale společné cestování tříbí naše charaktery i vyjadřovací schopnosti. Jedeme-li někam dál, pravidelně po dvou hodinách jízdy - kdy pes tiše ale nepřetržitě skučí jako meluzína na zadním okně, jedna ze čtyř kazet, které s sebou vozíme, donekonečna vyhrává buď: V Montgomery bijí zvony, nebo Hvězdičko blýskavá, nebo Kola se kroutí dál, nebo Říkal mi plný lásky, dál jen vejdi ( podotýkám, že poslední text má pro mne nádech utopie ) - dosahuji plynulosti slovního projevu, za který by se nemusel stydět podomní prodejce ani bratr jehovista. Má řeč zpravidla začíná oznámením: Dneska jsem s vámi jela naposledy, a končí zařváním: Vyměň tu pitomou kazetu, nebo mě nech vystoupit! Tentokrát se náš výjezd obešel bez podobných projevů, na to je cesta do Nového Města a zpět příliš krátká.
Doma manžel krabici vynesl do poschodí a uložil ji na chodbě. Domníval se bláhový, že tím pro něj celá akce skončila. Netrpělivě jsem krabici rozbalila a propadla panice. Krabice skrývala několik rozličně velkých desek, sáčky plné lišt, dřevěných válečků, pantů, asi osm druhů šroubů a hřebíčků a sešit s návodem složitostí podivuhodně připomínající ztracené plány Eiffelovky. Vážnost situace mi potvrdil i tatík, nakoukl do krabice, dloubnul do sáčku se směsí šroubů a konverzačně prohodil: ,,Slyšel jsem o lidech, co to nikdy dohromady nedali."
Po lehkém chvilkovém zhroucení jsem odhodlaně rozložila návod a jala se studovat první z deseti listů. Kupodivu jsem asi po hodině dešifrovala kód, povolala velmi nenadšeného manžela a začala mu předkládat jednotlivé kusy ke smontování. Z nepochopitelných důvodů jsme se pustili do díla v kuchyni, která díky letním vedrům podporovaným kamny stále ještě rozpálenými po předchozím vaření silně připomínala klima deštného pralesa. Naši volbu lze vysvětlit jedině skrytým šílenstvím s příměsí sebemrskačství. Také jsem si ověřili, že ani jeden nemáme sklony ke klaustrofobii, ke kompletování almary jsme zvolili nejužší místo mezi kuchyňským stolem a kredencem. Na manipulaci s prkny 1,18 m jsem měli prostor zhruba metr čtvereční. Rapidně klesající náladě i morálce neprospělo občasné šťouchnutí prknem do skleníku, mikrovlnky nebo hlavy jednoho z nás.
V návodu mimo jiné stál odhad, že smontování je pro dva aktéry záležitost na 45 minut. Jak které. My měli v podvečer prvního dne smontovanou kostru - tedy spodek, vrchní desku a postranice a to za cenu několika litrů potu a slz ( naštěstí a kupodivu se to obešlo bez krve) - a nahrubo sestavenou žádost o rozvod.
Další dva dny už neprobíhaly tak dramaticky. Kdykoli jsme se pustili do skládačky, ujistila jsem se nejdřív, že si manžel vzal prášek na tlak a je sytý. Později večer, když vztek vystřídala smířlivost a ze vzduchu se vytratil pach síry a adrenalinu, totiž dospěl k názoru, že tak řval, protože měl hlad. Infarktový stav z prvního dne se tedy už v podobné míře neopakoval. Energie nebylo nazbyt a tak jsem se oba omezili na syčené a prskané a vrčené poznámky neurčitého charakteru, díky čemuž se nám podařilo zachránit manželství. Díla utěšeně přibývalo a třetího dne kolem páté odpoledne jsem si dovolila doufat. Po zkompletování čtvrtého šuplíku ze šesti můj optimismus dosáhl takové úrovně, že jsem si dovolila i laškovnou poznámku vedenou především snahou vyzvednout své zásluhy a získat ztracené body.
,, Nebýt mě, tak to ani dohromady nedáš," prohodila jsem přívětivě.
,,Nebýt tebe," suše odtušil manžel, ,,tak už to leží u kotla naštípané na topení,"
Napadlo mě, jestli on není tak trochu chabrus na nervy, ale to s tou vlažnou vodou jsem si mu doporučit netroufla.
Pořád ještě měl po ruce hromadu rozličného nářadí včetně kladiva a vrtačky a přes pravidelné snižování tlaku v očích zdivočelý výraz lovce šavlozubých tygrů.
Takže pokud se nudíte a chcete prověřit váš vztah, vyberte si něco pěkného, velkého, naporcovaného v krabici, povolejte partnera a pusťte se do díla. Buď to a nebo se nuďte klidně dál.
Co se týče mě, v čase Před komodou jsem si pohrávala s představou, že se s manželem společně pustíme do výstavby pergoly, dokonce jsem měla už vybrané místo, kde bude stát. Nyní, Po komodě, jsem se oprostila od podobných nereálných představ a propustila manžela ze svých služeb se slovy: ,,S tebou bych už nechtěla stavět ani psí boudu."
Prozření bývají krutá. Marně jsem však hledala v jeho očích výraz lítosti či zahanbení.
Věřte nevěřte, zdálo se mi, jako by se mu spíš ulevilo.
Naše nová komodička krom nás potěšila i kočky.😏
Žádné komentáře:
Okomentovat