Od prosince loňského roku mám svůj vysněný foťáček. Nosím ho stále u sebe a fotím, co mě napadne. Někdy se chce až říct, bohužel. Naštěstí jdou výsledky mého často bezhlavého počínání snadno smazat, aniž bych musela čelit kritice ze strany rodiny, jak se stávalo dřív, když dorazily vyvolané fotky a jelikož neumím zavřít jen jedno oko a tím pádem pořádně zaostřit, na půlce fotek chyběly mým drahým hlavy, nebo jiné části těl. Nejsem malicherná, prostě jsem z takových fotek vystříhala, co bylo k poznání. Bohužel, to samé se nedá říct o ostatních členech rodiny, kteří zcela malicherně lpí na svých hlavách i ostatních částech. Digitální foťák je věcička důmyslná, která vlastně fotí sama, bez velkých nároků na svého majitele - napadá mě, že se vlastně až tak moc nezměnilo, že zase fotím bezhlavě, jen v trochu jiném smyslu - a tak je spousta fotek, které jsem zatím udělala, překvapivě pohledná a kolikrát je i poznat, co na nich mělo být.
A pak mám pár fotek, které vznikly jakýmsi nedopatřením. Fotky jedním slovem podivné. Nevím, jestli spadají do kategorie největší chyby - nechci si fandit, že bych se v necelých dvou měsících stihla dopustit všech největších chyb, při mém chybovém potenciálu mám zaručeně ty nejunikátnější teprve před sebou - ale s použitím chybného odhadu a manévru vznikly a tak si myslím, že k tématu týdne docela dobře pasují.
Osvětlená okna.
Nebudete tomu věřit, ale tohle měl být náš půvabný věneček zdobící vchodové dveře.
Na fotce to vypadá jako cosi, co od prostředka amarounuje a mění se v jarovou pěnu.
Další pozdrav z fotografického Pekla.
Zmudina příliš zblízka aneb úsměv šelmy.
Můj nejoblíbenější, mimořádně zajímavý úsek plotu, který rozhodně musel být navždy
zvěčněn.
Velmi "úspěšné" první focení venku; hororový dům s hororovou jabloní
na fotce hororové kvality.
A když už, tak pořádně, hororová kulisa ještě jednou na scéně.
Nepřekvapilo by mě, kdyby se ve větvích zjevil Dracula ruku v ruce s nějakým šikovným Monstrem.
Tušení stínu.
Věřte, nevěřte, sláma vypadá na fotkách jako...
sláma. Kdo by to byl řekl.
A na závěr velmi objevný počin, studie doslova vědeckého charakteru...
Věděli jste, že i pes nechává ve sněhu stopy?
A tím se s vámi prozatím loučím. Jsem si jistá, že podobné "vydařené fotografie" nejsou zdaleka poslední a tak na shledanou někdy příště u pokračování. Jak zas něco nahromadím, tak se ráda o své "úspěchy" podělím.
Bevíčková
Téma týdne - Největší chyby
Žádné komentáře:
Okomentovat