Jel krajem divný kníže a chrpy povadly,
když z prstů koval mříže a z paží zábradlí,
on z vlasů pletl dráty, měl kasematy z dlaní
a hadry za brokáty, zlá slova místo zbraní.
Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín,
když slzy nezůstaly tak pomohl jim plyn,
hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže
když rány léčil solí ten prapodivný kníže.
On pánem byl i sluhou a svazek ortelů
si svázal černou stuhou již smáčel v chanelu.
A hluchá píseň slábla, když havran značil cestu,
když pro potěchu ďábla vyhlásil Manifestu.
Měl místo básní spisy a jako prózu mor
a potkany a krysy a difosgen a chlor.
Měl klobouk s peřím rajky a s důstojností snoba
on vymýšlel si bajky v nichž vítězila zloba.
Měl pendrek místo práva a statky pro gardu
v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu.
On lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí
v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí.
Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou,
on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou
a netuší, že děti z té země v které mrazí
prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat