Jednoho dne mně dcery v mimořádně vstřícné náladě předvedly své blogy, nebo spíš to z nich, co mohu jako matka s omezenou inteligencí a zastaralými názory pojmout a pochopit. Semínko padlo na úrodnou půdu a začalo klíčit. Nepřipadalo mi, že bych měla co prezentovat. Netrpím žádným zvláštním nadáním. Nepočítám-li abnormální schopnost dostávat se do neuvěřitelně pitomých a trapných situací.
I když! jak nad tím přemýšlím, člověk vždycky něco prezentuje - sebe. A nezáleží na tom jestli prostřednictvím svých oblíbených věcí nebo vlastních výtvorů. Nadchla mne možnost mít své oblíbené citáty, úryvky z knih, básničky a texty písniček, zkrátka věci, mému srdci milé a shromažďované od dob mládí, pěkně pohromadě. Nehledě na možnost doplnit je videoklipy, obrázky či vlastními "moudrými" a "ostrovtipnými " komentáři.
To především!
Dcera řekla: ,,Není to těžké." Pro někoho kdo má v hlavě mozek asi ne. S chutí jsem se pustila do díla. Pixely, procenta, znaky všechno jedno. Začala jsem tím, že jsem smazala nastavené rozměry, aniž bych o ně okem zavadila o zapamatování ani nemluvě a jala se vytvářet rozměry vlastní.
Doslova jsem slyšela systém sténat nevolí a snahou vyhovět mým zcela protichůdným pokynům.
Jednou jsem měla dvě písmena přes celou stránku, podruhé stránku o rozměrech tři centimetry, pak se mi povedlo zúžit pozadí na tenkou nudli o šířce dvou centimetrů, z níž vystupovaly vyděšené oči. Zděšené zřejmě mými pokusy.
Když se dcery ptaly jak pokračuji, po pravdě jsem jim řekla, že uvažuji o ukončení svého blogu. Na otázku proč, jsem odpověděla: ,,Protože jsem ještě nikdy neviděla něco tak ošklivého!"
Ty vyloupané oči a pod tím chaos.
V těžkém rozpoložení mysli mne po dvou měsících napadla první inteligentní myšlenka. Něco si o zakládání blogů přečíst. Říkejte mi blesku!
Přes rozporuplné začátky jsem zde však v tom krátkém čase prožila příjemné chvíle při přepisování svých pokladů. Znovu jsem prožila každé slovo, každou sloku, každý verš. Celou akci blog hodnotím kladně. Možná to není příliš smysluplně trávený čas - s tím by rodinka souhlasila, slovo smysluplné má pro ně zcela jiný význam obzvlášť ve spojení s mou osobou - ale v každém případě to bylo a je zábavné. A taky mám dnes mnohem větší porozumění pro dcery
a způsob jakým tráví svůj volný čas.
A zábavné je to dodnes, s odstupem čtyř let dodává Bevíčková.
Žádné komentáře:
Okomentovat