23. 3. 2010

Škola aneb Tohle my jsme nebrali!

Dlouho, chce se mi říct až příliš dlouho, jsem žila s představou, že jsem normální, průměrně vzdělaná bytost s průměrným přehledem. Opak byl pravdou! Vše vyplulo na povrch v momentě kdy mne dcery požádaly abych se s nimi učila. Prý jim to tak lépe leze do hlavy. Možná ale jen usoudily, že mi kapka informací neuškodí.
Měly pravdu, neboť moji paměť lze popsat jako mapu z konce středověku, samé bílé místo. Dokážu citovat zpaměti dlouhé pasáže z Kinga i s odkazem na stránku, pamatuji si, kdo z širokého příbuzenstva co jí, co rád nemá, jaké barvě dává přednost, co čte, zkrátka každou pitomost ovšem základní a střední vzdělání se u mne minulo účinkem.
Číst a psát ale umím!
Takže jsem jejich žádost s nadšením uvítala zcela přemožená mateřskou láskou a pýchou na své vzděláníchtivé holčičky. O toho dne se datuje má každodenní noční můra a setrvalý úpadek sebevědomí.

Zřejmě jsme někdy probírali mnohočleny. (Anebo je to něco zcela nového?) Nejspíš to prošlo kolem mne. Možná jsem také byla v té době nemocná a nebo spíš duchem nepřítomná, jako ostatně většinou při hodinách matematiky. Mnohočlen mi dnes zní spíše jako něco z biologie.
Parazitický kříženec tasemnice a stonožky.

Další novinkou pro mě byly Keplerovy zákony. Mám v povědomí člověka tohoto jména, ovšem jeho dílo je pro mne jedna velká neznámá. Jakým překvapením byly jeho tři zákony týkající se věcí tak závažných jako je pohyb a vzdálenost planet. Nechápu, jak jsem mohla žít tak dlouho bez těchto základních informací, bez možnosti kdykoli si vypočítat vzdálenost Země od Slunce.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Co předmět to překvapení. Otevírají se mi nové obzory.
Fráze: "Tohle my jsme asi nebrali!" u nás doslova zlidověla.
Dcery ji užívají vždy, když se s výrazem maximálního soustředění zahledím
do jejich učebnic na dobu delší než tři minuty.

Chápu, že můj článek není velkou poctou pro pedagogy,
kteří se pokoušeli mne vzdělávat.
Mají můj obdiv. Mohu říci pouze: "Kéž je jim jejich pedagogická kariéra lehká!"

Jedno velké plus však tato naše malá rozjímání nad učebnicemi mají. Kdybych řekla dcerám: "Pojďte si za mnou sednout, popovídáme si," tak si poklepou na čelo a třísknou dveřmi.
Takhle se občas nejenom něco naučíme, ale často přijde řeč i na mnohem zajímavější témata.



téma týdne - Škola

Žádné komentáře:

Okomentovat