Na ostrově tam je blaze

Tuto básničku jsem napsala kdysi dávno v práci, když jsem neměla co dělat.
Je vidět, že už tenkrát má pracovní morálka nestála za mnoho, stejně jako
mé básnické vlohy.
Jen je mi záhadou, kde jsem vzala toho psa. Že by Danielu Defoe
uniknul takový podstatný fakt?

Robinson jde táhne krosnu,
tu krosnu má plnou hroznů.
Táhne si je k domovu,
v puse se mu sbíhaj sliny
to je ale požehnání
tyhle keře vinný!

Robinson jen chodí polem

a sbírá co uvidí,

raduje se budu zdravý

a mám pokoj od lidí.

V ohradě mu kozy mečí.

z mléka dělá chutný sýr,

jídelníček si jím zpestří

šťastný je jak netopýr.

Hrnce plácá z rudý hlíny,

v krbu si je vypálí,

uvaří si želvu v kotli

pes jen kouká zpovzdálí.

O svůj díl strach zbytečný má,

zbytečně se chudák bojí,

Robinson je dobrotisko,

zvláště pak co želvu pojí.

Psík milý nepřijde zkrátka

za velkou věrnost,

kosti jsou splátka.