Věrný strážce

Tuto básničku nosím v hlavě od nejútlejšího dětství. Přednášela mi ji babička, která se ji naučila ze starého kalendáře a dodnes, když si ji čtu, slyším její vysoký, procítěný hlas.

Nebylo by divu, kdybych byla psychicky narušená, když jsem vyrůstala pod vlivem takových hororů.

Za dávných časů v údolí

pod několika topoly

byl růvek skrytý kamenem

a zabitý pes ležel v něm.

Za časů ještě dávnějších

kde vyrůstá hájek bříz

hrad hraběcí stál kdys.

Svatý pes v něm žil, jak psové žijí,

v noci vyl ,ve dne s dítětem si hrál,

válel se s ním, srst mu rval,

když spalo dítě, natažen

poctivě střehl jeho sen.

A tak se stalo jedenkrát,

že připlazil se velký had

k hochovu lůžku.

Vztekem vřel,

vzepjav se

zlobně zasyčel.

Však věrný strážce tady byl

a plaza zuby uchvátil.

Had švihal sebou jako prut,

bil hlavou, syčel, ale vskut

jsa v půli těla v čelisti,

vzdal naděj svoji na útěk

a k pomstě obrátil svůj vztek.

Psa semk a kousal ze všech stran

ten nedbaje krve i ran, tisk,

až v půli dvé

padlo na zem do krve

a dále drtil nanovo

to mroucí tělo plazovo.

Pak odtáhnuv je v kout

vrátil se k lůžku usednout

by lízal rány ubohý

a natáhnuv se, na nohy

svou zkrvácenou hlavu dal

a těžkým spánkem zadřímal.

V tom v síň vešla máť děcka.

Jak matka v hrozném neštěstí

vykřikla krátce bolestí.

Na výkřik ten sem kníže pad,

krev pod lůžkem, děsem jat

psův zahlíd čenich krvavý

a ťal mu mečem do hlavy.

Od pláče slepí po chvilce

potácejí se k postýlce

a hořem mrtvi napole

se kloní k děcka mrtvole.

Však zabarveno v růžovo

se směje líčko hochovo,

teď procit, jásá, vztahuje

k nim baculaté ručky své.

A vše se vysvětlilo v ráz

když nalezen byl hrozný plaz

a rány strážce věrného.

Hrad celý plakal pro něho.

Pohřbili ho v údolí

pod několika topoly

a k rovu tomu chodili,

o nebožtíku mluvili,

co živi byli.

A ještě jedna básnička, kterou mi babička často přednášela.

Lehce infantilní, ale poučná.

Chytil Mourek malou myš

k hostině se chystá již.

Prosí myška v hrozné chvíli:

Ušetři mne Mourku milý,

ukážu ti za to skrýš

kde je velká, tučná myš!

Nuže dobrá, ale běda

jestli se mi chytit nedá,

životem to zaplatíš.

Vedla myška Mourka, celá

chudák úzkostí se chvěla,

strachy ani nedýchá,

kocour za ní pospíchá.

Když tu myšky bystrý zrak

spatřil dírku malou tak,

že ji kocour vidí stěží.

Hned k ní chutě běží, šup!

A je ten tam Mourkův lup.

Z toho poučení plyne

pro Mourka i kočky jiné:

Kdo má hodně, chce mít víc,

mívá málo nebo nic.