Toto je místo mezi, kde stíny jsou zrušeny a čas zadržuje dech.
Pocit skutečna je totiž subjektivní, že? Když si tohle člověk uvědomí,
jak může vědět, že není postavou v příběhu nějakého spisovatele, nebo
prchavou myšlenkou v hlavě potulného bezdomovce, nebo nepatrným
smítkem v Božím oku?
V zimě v letech 1984 - 1985,kdy se Eddieho heroinový návyk v tichosti
kradl přes hranici ze země Rekreačních drog do království
Fakt mizernejch zlozvyků.
Temná věž - Zpěv Suzannah
Bože dopřej mi rozvahu, abych uměla přijmout věci, které nemohu
změnit, odvahu, abych změnila věci, které mohu a moudrost, abych to
dokázala rozpoznat.
Geraldova hra
Chtěl jsem mu říct, že o takových důvodech nic nevím, jen o řetězech událostí, jak se tvoří z ničeho článek po článku,jak se vplétají do světa. Někdy se toho řetězu člověk může chytit a vytáhnout se z temných míst.Jenže většinou ho omotají.Když má kliku, jen ho uvězní.
Když ne,uškrtí ho...
Někdy, když je všechno špatně, dostane se nám pomoci, kterou jsme vůbec
nečekali. A někdy to pořád nestačí!...
Z Buicku 8
Mozek vás občas vyvede na takové procházky - a když nechcete jít,
odvleče vás násilím.
Dají vám klíčky a pár rad a pak prý: Nastartuj, uvidíš co to udělá,"
a někdy to udělá to, že vás to zavleče do života, který je opravdu dobrý
a plný a někdy vás to zavleče po dálnici rovnou do pekel a nechá vás to
rozmlácené a krvácející na krajnici.
Takhle se možná dají poznat osamělí lidé, vždycky dokážou vymyslet něco
bezva, co dělat za deštivých dnů. Vždycky k nim můžete zaskočit.
Vždycky jsou doma. Vždycky, do prdele.
Christina
Přerušit komunikaci znamená zapomenout na záchranu.
Možná ani něco takového jako dobří a špatní kamarádi neexistuje - možná
existují prostě jen kamarádi, lidé, kteří za vámi stojí, když je vám nejhůř a kteří vám pomáhají překonávat samotu. A kvůli nim asi stojí za to mít strach, doufat a žít. A možná také i za ně zemřít, když je to třeba. Žádní dobří kamarádi. Jen lidé, které chcete a s nimiž potřebujete být, lidé, kteří se zabydlí ve vašem srdci...
A proto odjeď rychle, odjeď dřív, než poslední paprsky slunce zapadnou
pod obzor, ujeď Derry, ujeď vzpomínkám ale ne touze. Ta zůstane, zářivá
kamej toho všeho, čím jsme byli a v co jsme jako děti věřili, toho co nám
zářilo v očích i ve chvílích, kdy jsme bloudili a nocí vál vítr. Odjeď a snaž
si podržet úsměv. Pusť si na rádiu rokenrol a jeď vstříc životu se vší
odvahou, kterou najdeš a se vší vírou, již dáš dohromady.
Mluv pravdu, buď statečný, vydrž!
VŠECHNO OSTATNÍ JE TEMNOTA.
Vydrž, buď statečný, buď pravdomluvný, stůj za svým bratrem, za svými
přáteli, věř, věř ve všechny věci, v něž jsi věřil, věř, že když řekneš policistovi, že jsi se ztratil,zařídí, aby ses dostal v pořádku domů,věř na princeznu, že bydlí v krásném porcelánovém zámku, na Santa Clause, který žije někde pod Severním pólem a vyrábí tam se svou družinou skřítků hračky pro děti, věř, že Kapitán Korkorán skutečně existuje, i když starší bratr z dvojčat Clarkových Carlton říká, že to jsou jen povídačky pro malé děti, věř tomu, že otec i matka tě budou zase mít rádi, že ODVAHA JE MOŽNÁ a že slova z tebe zase budou vycházet hladce, už žádní SMOLAŘI, už žádné zalézání do díry v zemi, které se říká klubovna, už žádný pláč v Georgově pokoji, že jsi ho neuchránil, že jsi nevěděl, věř v sebe, věř v teplo té touhy...
TO
Kočky jsou gangstery zvířecího světa, žijí mimo zákon a často mimo zákon
také umírají.
A nezáleželo na tom, jak moc si člověk myslí, že zná svého partnera, protože
stejně občas naráží na zdi a padá do jam. A někdy vběhne do prostoru naprosté nepřátelské cizoty, podobné turbulenci čistého vzduchu, která může zdánlivě bez příčiny otřást letadlem. Může to být lidský přístup nebo víra,
kterou člověk neočekává, něco tak zvláštního, že se to zdá téměř psychotické. Pak musí jen lehce našlapovat, pokud se cení svého manželství a klidu ducha, musí se pokusit upomenout, že hněv v této chvíli poznání je výsadou bláznů, kteří skutečně věří, že je možné poznat myšlení toho druhého...
Mysli na mě doktoreCreede. Byl jsem živý a pak jsem byl mrtvý a teď jsem
znovu živý. Udělal jsem okruh a teď ti chci říct, že se odtamtud vychází
s porouchanými hlasivkami a s nezměrnou chutí lovit. Chci ti říct, že chlap
si pěstuje svoje tajemství a stará se o ně. Nezapomeň na to doktore Creede,
já jsem část toho, co si tvoje srdce teď pěstuje, je tu tvoje žena a tvoje dcera
a tvůj syn.....a jsem tu já.
Mysli na tajemství a obhospodařuj dobře svou zahradu.
Řbitov zviřátek
Pomalu a po troškách se začaly ve stoce hromadit odpadky. Utrhovala se
na Vika kvůli maličkostem, protože ty velké věci se těžko definovaly a ještě
hůř se o nich mluvilo. Byly to věci jako ztráta mládí a strach ze stárnutí,
věci jako osamělost a potom hrůza z té osamělosti, věci jako slyšet v rádiu
písničku, kterou si pamatovala ze střední školy a vzápětí vypuknout v pláč
bez jakéhokoliv důvodu...
Cujo
Je po lásce, pomyslel si. Teď už je to zase stejná hra pokeru, až na to,
že přišel minulou noc zubní skřítek a zdá se mi, že se ten bastard vrátí
dnes v noci zas. Možná vezme bratrance a švagra. A až uvidí moje karty
možná vytáhne eso a bude po všem. Určitým způsobem je to legrační.
Vždycky jsme věřili, že musí být ufoni na invazi alespoň živí.
Invazi duchů nečekal dokonce ani H.G.Wells...
Tommyknockeři
Brečí? Jistěže brečí. Co jiného může dělat v Zemi sebelítosti?
Brečí stále. Proud jeho slzí je řízený naším světoznámým týmem inženýrů.
V pondělí jen tak poplakává, protože večer se vleče. Ostatní dny pláče
mnohem víc. O víkendech ho pustíme na rychloběh a o Vánocích ho můžeme klidně nechat uplavat. Připouštíme, že je trochu nechutný, ale je to jeden z nejpopulárnějších obyvatel Země sebelítosti...
Stárnout je jako jet sněhem, který je stále hlubší a hlubší. A když jsi
v něm po poklice, už se ti protáčejí kola. To je život. Nepřijede žádný pluh,
který by tě vytáhl. Tvá loď nedorazí, děvče. Pro nikoho už žádné lodě
nejsou. Žádnou soutěž už nikdy nevyhraješ. Nebude tě natáčet žádná
kamera, jen lidi budou koukat, jak se v tom plácáš. A to je ono.
To je všechno. ÚPLNĚ VŠECHNO!
Tu sobotu převládali víkendoví zákazníci, mezi nimiž bylo víc mužů než
obvykle; doprovázeli své manželky a obtěžovali je intelektuálně
nevyzrálými návrhy.
Srovnáno se zemí
Nejsem hrnčíř a nejsem ani hrnčířské kolo, jsem hrnčířská hlína;
není snad ale krása tvaru stejně tak závislá na kvalitě hlíny
jako na kole a schopnostech Mistra?
Když vidíš něco takového jako Želvy Ninja,
přemýšlíš jestli ten svět nebyl zničený po právu.
Bůh je hráč - kdyby byl smrtelný, vysedával by v Hemingfordu
před koloniálem Popa Manna u šachovnice a hrál šachy s dámu.
To je prokletí lidské rasy. Společenskost. Kristus měl říct:
Jo, vpravdě, kdykoliv se shromáždí dva nebo tři z vás, dostane někdo další do huby. Mám ti říct co o lidské rase učí sociologie?
Ukaž mi samotného muže nebo ženu a já ti ukážu svatého. Dej mi dva
a oni se do sebe zamilují. Dej mi tři a oni vynaleznou tu úžasnou věc,
které říkáme společnost. Dej mi čtyři a oni postaví pyramidu.
Dej mi pět a oni z jednoho udělají vyvržence.
Dej mi jich šest a oni vynaleznou předsudky.
A když jich bude sedm, vynaleznou válku.
Možná byl člověk stvořen k obrazu Božímu, ale lidská společnost
byla stvořena k přesně opačnému obrazu a ten se pořád snaží prosadit.
Autoři takových příběhů, napsal jednou v dopise vydavatelům Červené knihovny, jsou jedním z mála opravdu přesvědčivých argumentů, svědčících ve prospěch povinné genetické kontroly populace...
Svědectví
Jestli je to ka, přijde jako vítr a tvoje plány před ním neobstojí
o nic víc než stodola, když se na ni vrhne vichřice.
Potom jednoho dne mezi zapadajícím Kupcovým měsíce a východem
Lovkyně, přišlo konečně ka a odneslo ji - s domem a stodolou a vším.
Začalo to kýmsi u dveří.
V Mejisu se říká, že čas je tvář na vodě.
Ptáku a medvěde, zajíci, rybo, splňte mé milé
co jí jest milo.
Na konci života si uvědomovala žár, nikoli bolest. Měla čas si vybavit
jeho oči, oči tak modré, jako je modré nebe při prvních známkách
svítání. Měla čas si vzpomenout jak byl na Pádu a jel bez sedla na Bystrém
a černé vlasy mu vlály od spánků a šátek na krku se třepetal.
Viděla jak se směje s takovou lehkostí a volností, jaké už nikdy
nenajde v tom dlouhém životě, který pokračoval bez ní a byl
to jeho smích, co si vzala s sebou, když odcházela, odlétala se světlem
a žárem do hedvábné, útěšné tmy a cestou ho volala zas a znovu,
volala ptáka a medvěda a zajíce a rybu...
Temná věž - Čaroděj a sklo
Žádné komentáře:
Okomentovat