O myších a lidech - John Steinbeck

Novela O myších a lidech vypráví příběh dvou přátel, Lendy a Jiřího, putujících za prací z místa na místo. Jejich největším snem je vlastní farma, malé hospodářství, které by bylo jen jejich a oni se tak stali vlastními pány. Život jim znepříjemňuje Lendovo postižení. Je to ve své podstatě hodný a pracovitý člověk. Bohužel však trpí duševní poruchou, či spíše zaostalostí, takže je rozumově na úrovni dítěte. V kombinaci s jeho až nelidskou sílou je to zdroj neustálých problémů do nichž oba přátelé znovu a znovu upadají a které již Jiřího nebaví řešit. Přesto však přítele neopouští i když mu mnohdy jeho tupost vyčítá.

Obyčejný příběh

Řekl: nic není zbytečné!
A ona věřila.
Usmál se...ve víně je pravda.
Tak z číše upila.

Bouře

 Na krajinu se složil stín
jak lehký závoj z pavučin.
Slunce skrývá mrak barvy kouře,
stromy se klaní, přichází bouře.

Jak si snížit sebevědomí snadno a rychle

15. dubna 2010

Jednoduše, navštivte fotoateliér tak jako já. Mé doklady si po čase vyžádaly aktualizaci. S tím pochopitelně souvisí i nová, aktuální fotografie. Popis toho jak má tato fotografie vypadat, včetně povoleného počtu mm nad hlavou, směru pohledu a doporučeného výrazu zabral půl stránky A4 psané velmi drobným písmem.

Nostalgie

Lituji toho, co se stalo
i všeho co se nestalo,
z léta zbývá jen tak málo,
na cesty ptáky vyslalo.

Pocity

aneb - lovy beze zbraní

Jsem zatrpklá mořská víla
tančící na žiletkách,
volavka zasmušilá
křičící v bažinách,
bílá velryba čekající na harpunu,
oběť smířená, jež vítá strunu,
co konečně jí zláme vaz.
Špatně navržená hráz
co nechrání, jen předstírá,
napružená tětiva
toužící vypustit svůj šíp...

Pod jabloní

Paměť je jako studna,
co do ní padne nevidíš,
leží to kdesi u dna
a objeví se jen když spíš.

Neutrální

Proč mám pocit, že má mysl sevřená je obručí?
Proč jinak cítit a jinak jednat. Jak rozum poručí.
Dny překonávám jako vlny v urputném snažení,
však neznám směr, nevidím cíl či aspoň znamení.

Prozření

Zamlklé bdění, neklidné sny,
probdělé noci, nevlídné dny.
Jitra tak kalná, večery chladné,
zraněná duše bez víry chřadne.

Léčení duchem - Stefan Zweig

První část knihy Léčení duchem je věnovaná F.A.Mesmerovi a naprosto mne uchvátila. Stejně jako zámořské plavby v Magellanovi, podobně i dějiny psychoanalýzy jimž je věnována tato kniha, mne nikdy nijak zvlášť nezajímaly. Znovu mně však pan Zweig dokázal nadchnout svým neokázalým, srozumitelným a hluboce lidským přístupem, stejně jako zajímavě zvolenými postavami.

Bordel v bytě - šťastné dítě

14.května 2010 

Udolaná počasím, vztahy a financemi, v náladě hluboko pod bodem mrazu,

rozhodla jsem se vylepšit si náladu důkladným úklidem. Jak naivní!!!

Vypozorovala jsem totiž určitou spojitost mezi stavem svého nitra a stavem domácnosti a zadoufala, že to bude fungovat i tentokrát a nastolím řád vně i uvnitř. Chyba lávky!

Konec dobrý, všechno dobré

4. května 2010 

V pátek nepřišla domů moje nejmilejší kočka. Shannon. Domácky Šena. Ta, která na mém blogu již jednou vystupovala. Ta, která se nechala unést dojmy natolik, že vypadla z otevřeného okna. Říká se jaký pán takový krám. Asi na tom něco bude. Šena přitahuje průsery stejně jako já. Ani v sobotu ráno nestála za dveřmi a v mém srdci se uhnízdil strach. Řeknete si proč ta panika? Kočky se přece toulají. Kdyby šlo o kteroukoli jinou z našich čtyřech koček, souhlasila bych. Šena, můj věrný společník, je však kočka domácí nejen druhem ale i založením. Před nocováním pod širákem dává přednost pohodlí domova. V kuchyni na lavici má svůj osobní polštář, na kterém se po nocích rozvaluje.

Dva cizinci

Stěny z hvězd, závěsy zlaté
prostěradla v barvě nebe,
povlečení se srdíčky,
dva cizinci vedle sebe.

Moje galaxie

Vzpomínám, vracím se zpět
do časů krásných plných smíchu,
kdy dcerám rok byl,dva,pak pět
a zase slzím, bez ostychu.

Co řeklo srdce..

Šedé dny, bezesné noci,
toužím překonat ten pocit,
ale už mi není dvacet,
odpustit dá hodně práce.

Vrátím se a políbím tě...

Temný obrys za závěsem.
Oči rozšířené děsem,
srdce ztichlo,dech se úží,
nabízí mi černou růži.
Úchvatná tvář plná zvůle,
křičím...znám tě!

Mobil + debil = katastrofa!

Nebudu se zamýšlet nad výhodami či škodlivostí mobilů. O tom všem bylo již popsáno mnoho stran. Z vlastní zkušenosti však mohu potvrdit, že se mobil, v rukou zbrklého, nerozumného jedince, může změnit ve zbraň hromadného ničení.

Alespoň vztahy zabíjí dokonale!

Miliony buněk zemřou!!

Ne, nebudu psát o dalším živočišném druhu, který překonal kritickou hranici a blíží se bodu vymizení z povrchu zemského. I když vlastně... přesně o tom psát budu! Řeč je o mých mozkových buňkách živořících na okraji šedé kůry mozkové a opouštějících mne po tisících, ševelících na rozloučenou své tiché a nezvratné sbohem a šáteček!

Ach, ty hormony!!

Nedávno za mnou přišla dcera celá uslzená. Srdce se mi sevřelo lítostí nad mými "nebohými, nedoceněnými" dětmi. Soucitně jsem se zeptala: "Co se ti stalo broučku?"

Po záplavě slz a hlučném vysmrkání pronesla dramaticky: "Já nejsem holka!"

Den poté

Že bude oslava velikonoc třeskutá, jsem po předchozích zkušenostech s prožíváním těchto svátečních dnů víceméně očekávala, viz. předchozí článek Dejte vejce malované. Ovšem to, co se u nás dělo, bylo moc i na mě.

Dejte vejce malované...

Aneb - To zas bude v álejích nablito!

Ne, nemám ráda velikonoce. Nechuť k nim se datuje z dob dětství. Rodičům přišlo žertovné vpustit na velikonoční pondělí do domu jakkoli velkou skupinu koledníků, v kterýkoli čas mezi šestou ranní a čtvrtou odpoledne. Otrávená a otlučená jsem si přísahala, že já taková coby rodič nebudu. Čas utekl jako voda. Ještě pár let a budu mít dospělé dcery. Naivně jsem se domnívala, že s věkem přijde odpovědnost a dcerušky přejmou na svá bedra povinnost nechat se na velikonoce zmydlit a ještě při tom rozdávat vejce a úsměvy. Myslela jsem, že já sama se stanu jen jakousi stínovou postavou v pozadí zajištující obarvení vajec, upečení mazance a hlídání domovního zvonku.

Jako většina předpokladů v mém životě samozřejmě ani tento nevyšel.

Škola aneb Tohle my jsme nebrali!

Dlouho, chce se mi říct až příliš dlouho, jsem žila s představou, že jsem normální, průměrně vzdělaná bytost s průměrným přehledem. Opak byl pravdou! Vše vyplulo na povrch v momentě kdy mne dcery požádaly abych se s nimi učila. Prý jim to tak lépe leze do hlavy. Možná ale jen usoudily, že mi kapka informací neuškodí.

Bratr Thomas - Dean Koontz

Odd Thomas se po nedávných dramatických zážitcích a ztrátě milované Stormy uchýlí do zdí opatství svatého Bartoloměje. Hledá zde klid a odpočinek. Klidné dny končí v momentě, kdy se objeví bodachové. Odd Thomas má totiž jednu zvláštní vlastnost, či spíše nadání. Vidí zemřelé, kteří doposud ať už z jakýchkoliv důvodů pobývají jako duchové v tomto světě. Snaží se jim pomoct a povzbudit je na jejich cestě do jiného světa. Bodachové nejsou ani tak duchové i když jejich podstata je stejně nadpřirozená.

Amerigo Magellan - Stefan Zweig

Musím přiznat, že doposud mne nikdy nenapadlo přemýšlet, proč se Amerikajmenuje právě Amerika a pokud jsem to kdysi věděla, už mi to dávno vypadlo z hlavy. Až v této knize jsem se dočetla, že se jmenuje poAmerigu Vespucci a to ještě omylem, anebo spíše díky celé řadě omylů.

Tma - Ondřej Neff

V pátek 17. dubna 1998 započala nová historie lidstva. Elektřina, do té doby jedna ze samozřejmostí civilizovaného světa, přestala fungovat. Spolu s ní i motory aut a vlastně veškeré přístroje a stroje fungující na bázi elektřiny. Celý svět se jakoby zastavil.

Balada o Kornetovi a dívce - Marta Kubišová

Ve svitu loučí stín se stínu leká,

nad hradní dvůr mrak tiše vplul,

když dívky pláčou muže válka čeká,

noci zbývá jen půl.

Ukolébavka - Karel Kryl

Spinkej synáčku spi

zavři očička svý

dva modré květy hořce,

jednou zšednou jak plech,

zachutná tabákem dech

a políbení hořce.

Na zlomu století

v náručí zhebkne ti

tvá první nebo pátá,

než kdo cokoli zví

rány se zajizví

a budeš jako táta.

Slon v porcelánu

Jednoho dne mně dcery v mimořádně vstřícné náladě předvedly své blogy, nebo spíš to z nich, co mohu jako matka s omezenou inteligencí a zastaralými názory pojmout a pochopit. Semínko padlo na úrodnou půdu a začalo klíčit. Nepřipadalo mi, že bych měla co prezentovat. Netrpím žádným zvláštním nadáním. Nepočítám-li abnormální schopnost dostávat se do neuvěřitelně pitomých a trapných situací.

Peníze

Peníze

V srpnu jedeme na dovolenou do Egypta, pochlubili se známí.

V mém srdci zahlodala závist .To je dovolená, jak má být! Moct tak jednou

dopřát své rodině něco takového.

Tři rady začínajícím blogerům

Po dvou měsících "zkušeností" s blogem a potom co jsem se dopustila všech chyb, kterých je možné se dopustit a několika zcela nemožných, bych formulovala své rady takto: